Hlavní obsah

Bratr úspěšnější slalomářky chce rozšířit skromné bodové konto

PRAHA

V rodinném lyžařském týmu je Petr Záhrobský na druhém místě, v bitvách na dálku s úspěšnější sestrou Šárkou je bez šance. I on se ale na sjezdovkách dobral štěstí.

Článek

„Necítím se být v Šárčině stínu, jsem individualita. Úspěchy jí samozřejmě přeju, nemám s tím problém. A hlavně se snažím pracovat na sobě,“ netíží ho, že sestra září už léta mnohem více, ač jí je o pět let méně. Ve Světového poháru už dojela i pro vítězství. Má stovky bodů. On jediný. „Ale je mi velkým povzbuzením,“ říká lyžař.

„To že bodoval v rychlostní disciplíně je zvlášť cenné,“ připomíná Petr Záhrobský starší, otec a hlavní trenér rodinného týmu, že příprava na sjezd či super-G je složitější než u točivých disciplín. Zatímco on putuje po lyžařských štacích s dcerou, syna má na starosti matka.

I Petr ml. kdysi tak jako nyní Šárka jezdil hlavně slalom. „Do čtrnácti let byl mojí nejoblíbenější disciplínou, ale člověk se vyvíjí,“ říká osmadvacetiletý závodník. Léta čekal na zářivější sezónu. Teď, zdá se, příšla. Vyhrál super-G v Reiteralmu v Evropském poháru, druhé sjezdařské lize. Bodované 30. místo obsadil ve stejné disciplíně mezi elitou při SP ve Val Gardeně.

„Hodně nám pomohl materiál od Headu, mohli jsme hledat dobré vybavení," připomíná Záhrobský starší spojovací bod obou částí týmu - vybavení.

O vítězství sestry se dozvěděl až cestou na letiště

Během zimy jsou v kontaktu většinou jen telefonicky. "Vítězství Šárky jsem ani neviděl, to jsem byl v lake Louise a žádný kanál závod v Aspenu tam nepřenášel, věděl jsem ale, že vede, pak už jsem se musel soustředit na svůj závod. Až po cestě na letiště jsem zjistil, jak dopadla,“ líčí Záhrobský ml.

Zejména před sezónou ale se sestrou trénuje. „Když se mi přibližuje, je to pro mě na zamyšlení. Buď se opravdu dostává do formy, nebo bych měl přidat,“ usmívá se Záhrobský ml. „Ale každopádně je to pro nás pro oba přínos,“ míní.

Nepouští se do dalekosáhlých plánů, dál brázdí sjezdovky. Tento týden před ním stojí velká výzva - slavný Lauberhorn ve Wengenu. „Chci pokračovat tak, aby bod ze světáku nezůstal jediný,“ říká lyžař, kterého dlouho brzdila zranění kolen. "Ale nebylo to tak strašné. To spíš Kostelič by mohl vyprávět,“ naráží na jméno z chorvatského lyžařského klanu, ne nepodobného tomu, jakými jsou Záhrobští v Čechách.

„A vůbec. Když se podívám na třicet čtyřicet nejlepších v seriálu, nenajdu nikoho, kdo by takového problémy neměl. Doktor Beznoska mi hlavně to levé koleno spravil, poslední dvě tři sezóny potíže nemám,“ dodává.

Reklama