Článek
Nyní už tedy žádná zdravotní omezení nemáte?
Před měsícem jsem absolvovala kontroly a pak jsem dostala ten nejkrásnější dárek v předvečer svátku, když mi 29. června volal endokrinolog profesor Marek, že poprvé testy dopadly na sto procent. Vlastně do roka a do dne, co jsem skončila na ARO, je vše v pořádku včetně zátěžového testu. Z toho jsem měla ohromnou radost.
Co nového tedy poznáváte s rakouským trenérem?
Částečně jsem některé věci už znala z loňska, ale pak už toho moc dělat nešlo a Klaus nemohl využít svoji kreativitu. Teď už mě ničeho neušetřil, máme za sebou třetí kondiční blok a mám ze sebe velkou radost. Ve spoustě věcí jsem na sebe pyšná, jak se posouvám dopředu. Když si vzpomenu, co bylo před rokem, jen se zlehka usmívám…
Na sníh zanedlouho odlétáte do Jižní Ameriky, co vás čeká tam?
Letos kromě Argentiny pojedeme i do Chile, takže to pro mě bude částečně nové. Hrozně se těším, původně jsme tam měli jet dvakrát na tři týdny, nakonec jsme se rozhodli pro jeden pětitýdenní kemp, tak musím vymýšlet, co všechno vzít s sebou. Chceme se víc zaměřit na rychlost, abych se mohla vrátit i ke kombinaci.
Říkala jste, že jste pyšná na své tréninkové pokroky. Na co nejvíc?
Na všechno, kde vidím, jak se posouvám dopředu. Uvědomuju si, jak úžasně jsem vlastně bez kondičního tréninku zvládla minulou sezónu. Dojíždět do patnáctého místa ve Světovém poháru, být osmá na mistrovství světa, zpětně si těch výsledků teď mnohem víc vážím, i když si tehdy člověk říkal, jestli něco nemohl udělat líp.
V přípravě jste vyzkoušela různé sporty, co bylo pro vás největším adrenalinem?
Při tom prvním kempu jsme dělali hodně nových věcí a aktivit v přírodě. Zkoušeli jsme bike parkour, poprvé jsme šli na ferratu na velmi náročné stěně. Jsou podle obtížnosti hodnoceny od A do F, my tam lezli po těch D a E, efko si ani nedovedu přestavit, to je snad kolmá stěna. Jela jsem také na divoké vodě, to byl asi největší adrenalin, tam jsem se hned vyklopila. Pořád jsem se bála, že když se otočím, ta šprcka mě nepustí ven, ale všichni mě uklidňovali, že pustí. Samozřejmě jsem se vyklopila a zůstala tam viset… Ale příště jsem šla zase.
Co vám tyhle adrenalinové zážitky můžou dát pro lyžování?
Když jsem šla po těch ferratách nahoru, říkala jsem si, že to nemůžu zvládnout. Ale přesvědčila jsem se, že se to všechno zvládnout dá, nebo je minimálně dobré si to vyzkoušet. I když si člověk myslí, že má své hranice a limity, pořád se dají ještě posunout.
Na vše hobby jako je jízda na koni nebo nově tancování, asi tolik času nebylo.
Na jaře jsem se začala učit tancovat standard i latinu, stejně jako koně je to pro mě relax, věnuju se také józe. Když mám těžký tréninkový týden, tak na to není čas, ale když je volnější, tak jsem si vždycky nějakou chvíli našla.
