Článek
Jak pár minut po závodě zpracováváte v hlavě tenhle skvělý výsledek?
Je to neskutečný! Člověk o tom pořád sní, ale moc nechápe, jak to bude vypadat, když to vítězství opravdu přijde. Výborný pocit.
Popište, jak se rodilo vaše vítězství ve finálové jízdě.
Byla docela divoká. Předchozí jízdy jsem zvládla v klidu s náskokem, ale teď proti mně stály dvě nejlepší Kanaďanky a nejlepší Francouzka. Byla tam asi tři místa, kde jsem si říkala, jestli nespadnu, ale kousla jsem to. Těsně před cílem jsem se dostala na první místo a už se jen modlila, ať mě nikdo nepředjede.
Takže jste musela využít i ostré lokty?
Docela jo. Sahali jsme na sebe, až jsem se divila, ve čtyřech normálně jezdit neumím. Tady jsem se asi zbláznila a jela normálně. Bála jsem se, aby nedošlo k nějakým protestům, ale Jelen (trenér Marek Jelínek) to točil a říkal, že bylo všechno regulérní.
V posledních závodech vás přitom zlobilo pomalé prkno, na které se nedařilo správně namazat.
V Telluride jsme neměli dobrou mázu, hrozně tam sněžilo, tady to nebylo tak strašný. Na kvaldu i závod jsme to trefili dobře, prkno jelo jak praštěný.
Zdobil vaši tvář nějaký speciálně namalovaný knírek?
Byl docela vtipnej, ráno jsme vybírali asi ze šesti modelů, nakreslil ho Flaška (trenér Jakub Flejšar). Ale budu je dál střídat, bylo by nudný, kdybych jezdila pořád se stejným. (úsměv)
Dojde na oslavu?
Je tu nějaká afterparty, ale asi něco podnikneme sami. Jen v pět ráno se přesouváme do Montrealu na letiště. Moc pít nebudu, ale já jsem stejně veselá pořád. (směje se)
