Článek
V létě jste opět trénovali i s Němci včetně vítěze Světového poháru Vinzenze Geigera. Jak vás berou?
Loni se ty vazby už trochu prohloubily, myslím, že k sobě máme blíž i proto, že se snažím mluvit německy, aby mě víc brali. Samozřejmě je tam nějaká hierarchie, mám k nim obrovský respekt, ale zároveň cítím, že jsou skromní a berou nás jako sobě rovné.
Co si od jednoho z nejsilnějších týmů světa můžete vzít?
Už jen fakt, že s nimi můžeme trávit čas a nasát tu jejich energii, je strašně cenný. Jsou pozitivní, vědí, za čím jdou, a my se tomu přizpůsobujeme. Cítím na celém týmu, že se zlepšujeme a pomalu k nim přibližujeme.
V nové sezoně už bude chybět hvězdný Nor Jarl Magnus Riiber, osminásobný mistr světa ukončil kariéru kvůli Crohnově nemoci. Bude vám v závodech chybět?
Bude, však byl můj vzor, jeho výkony byly fenomenální. Je velká škoda, že ho zastavila tahle nemoc. Sám jsem zvědavý, jak bude Světový pohár teď vypadat, jestli někdo uskočí jako Riiber, nebo to bude vyrovnanější.
Už vyhlížíte únorové olympijské závody ve Val di Fiemme?
Rád bych tam byl, jako u většiny sportovců byl můj sen reprezentovat svoji zemi na olympiádě a dělám pro to maximum. Ale dokud nebudu na startu, tak neberu jako jistotu, že jsem se na olympiádu dostal.
V přípravě jste i kvůli ní přitvrdili?
Měli jsme víc kempů v dalších destinacích, byli častěji v zátěži, ale to mi sedí. Mě ten dril a dřina baví.
Co vás na hrách nejvíc láká?
Těšil bych se na všechno od A do Z. Navíc tím, že jsou v Itálii, je velká pravděpodobnost, že by dorazila i rodina a blízcí, díky čemuž by to bylo ještě hezčí.
Vaše šestnáctiletá sestra Linda se úspěšně věnuje biatlonu, tak na příští olympiádě už spolu?
To by byl samozřejmě úplně vrchol rodinného snu. Sestra teď letěla i s reprezentací na přípravu do Finska, tak jsem rád, že ji pan Rybář vzal a dostala tuhle šanci. Volali jsme si, říkala, že tam najela za jeden trénink čtyřicet kilometrů a že to je super. Dodá jí to další motivaci, říkala, že jí tam lidi poznávají, že je moje sestra.
Odkud se znají biatlonisté s vámi?
Jsou to většinou junioři, stejná věková kategorie jako já. A v Česku se ta komunita sportovců mezi sebou zná, tak to bylo příjemné.
Nicméně nad severskou kombinací se dlouhodobě vznáší hrozba vyřazení z olympijského programu, v němž stále chybí ženské závody. Máte obavy, abyste v Itálii zároveň nebyl u olympijské derniéry sdruženářů?
Určitě to je trochu strašidlo, ale já s ním nemůžu nic dělat, tak je pro mě zbytečné to řešit. Radši se soustředím, na co můžu.
Podobné to je s můstky v Harrachově? Žijete tam, takže se vás kauza s můstky, na nichž se kvůli sporům neskáče, dotýká…
Sleduju to hodně zblízka, jsem ve spojení se všemi aktéry, o to víc mě mrzí, jak to teď vypadá. Nerad bych se přidával na něčí stranu, ale věřím, že se v Harrachově zase bude skákat.
Jak stíháte s cestováním po světě skloubit studium na liberecké Technické univerzitě?
Studuju obor zaměřený na zdravý životní styl, tak je super, že se doplňuje se sportem. Dostávám individuální plán a vycházejí mi vstříc, zároveň musí kantoři vidět, že chci studovat a že na to mám.
