Článek
Jak jste se do Česka dostal? Trénoval jste tu už v harrachovském oddílu Harranti…
Můj táta má stavební firmu, která pracovala pro předsedu Harrantů. Když se potkali, tak mu říkal, že má lyžařský klub, a táta mu odpověděl, že jeho syn lyžuje, tak jsem tam tři roky trénoval. Pak jsem jezdil s českou juniorskou reprezentací a teď třetím rokem v minitýmu se Slováky. Na Ukrajině nemáme tolik dobrých trenérů, tak jsem rád, že jsem mohl trénovat tady.
Jak často se teď na Ukrajinu dostanete?
Jezdím tam za rodiči. Táta bývá občas tady, ale máma je pořád doma, protože tam máme penzion. Tak tam vždycky na dva týdny jedu, ale práci mám tady.
Pracujete po celém Česku? Nedávno jste kopal výkop v Brně.
Vždycky mi něco pomůže domluvit buď táta, nebo to jde přes kamarády. V Brně jsem pracoval asi před dvěma měsíci, teď jsem v Praze. Děláme s partou výkopy, demolice, co je třeba.
Osm hodin denně fyzické práce a k tomu ještě zvládáte trénovat?
V Brně to bylo dobré, tak jsem pracoval i deset hodin. Občas se snažím si po práci jít zaběhat, nebo když je volno, tak do posilovny.
Máte spočítáno, kolik si potřebujete přes léto vydělat, abyste mohl financovat lyžařskou přípravu, která je dost nákladná?
Spočítané to nemám, ale je to hodně. Když jsem měl kemp ve Francii, tak vyšel na 3000 eur, a to nepočítám letenku. Ukrajinský svaz mi pomůže s polovinou nákladů na ubytování, za to jsem rád, ale slovenského trenéra, cestu, stravování, skipasy, to všechno si platím sám.
Jak vzpomínáte na olympijskou premiéru v Bormiu?
Fakt úžasná, byl jsem šťastný, že tam můžu být. Byl jsem z toho ve stresu, shodil jsem několik kilo, ale byl jsem spokojený s výsledky i jízdami.
Po jednom ze závodů jste podpořil ukrajinského skeletonistu Vladyslava Heraskevyče, který byl diskvalifikován kvůli portrétům zabitých sportovců z řad krajanů na helmě. Vy jste měl na rukavici nápis „Ukrajinští hrdinové s námi“. Nebál jste se, aby nechtěli diskvalifikovat i vás?
Nebál, ani s tím nebyl žádný problém. Napadlo mě to až po prohlídce trati, kdy jsme se bavili s trenérem, že by bylo dobré ho podpořit. Tak jsme se domluvili, že si dám nálepku na rukavici.
Jak jste vnímal čerstvé rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, který povolil Rusům návrat do olympijské rodiny?
Je to politika, těžko to nějak komentovat… Ale já i naše reprezentace se snažíme bojovat, aby ten návrat nedopustili.
O čem v lyžování sníte?
Chtěl bych jezdit Světový pohár. Ale začal jsem s lyžováním poměrně pozdě, tak je někdy těžké to dohánět. Navíc je to dost drahý sport, potřebujete auto, servisáka…
Váš příběh se v posledních dnech v Česku stal známým díky videu Petra Havlíka na Instagramu. Měl jste hodně reakcí a podpůrných zpráv?
Vážně mě překvapilo, kolik lidí mi napsalo, že mi chce pomoct. Fakt jich bylo hodně. Psali, že mi pošlou třeba tisícovku. Vážím si toho, jsem za firemní sponzory rád, ale od jednotlivých lidí si nechci peníze brát. Mám ruce a hlavu, tak se můžu snažit sám, tu podporu víc potřebují třeba kamarádi, kteří jsou ve válce. Ale moc za to všem děkuju.
