Článek
Na letošní zimní olympiádě ovládlo Norsko medailové pořadí, když Johannes Klaebo vyhrál šest zlatých v běhu na lyžích a Jens Luraas Oftebro všechny tři závody v severské kombinaci.
Atletické světové rekordy drží Karsten Warholm a Jakob Ingebrigtsen, světovými jedničkami v beachvolejbalu byli poslední roky Anders Mol s Christianem Sörumem, Magnus Carlsen je šachovým králem, Torstein Träen aktuálně vede Tour de France…
O tom, že nejde jen o výjimečné individuality, svědčí i úspěšnost v kolektivních sportech. Norské házenkářky vyhrály za posledních 18 let tři olympiády a čtyři mistrovství světa, v květnu slavili hokejisté světový bronz a teď žije země fjordů tažením Haalanda a spol. (zatím) do čtvrtfinále mistrovství světa ve fotbale. Nejen o něm mluvila sedmá žena olympijského skiatlonu.
Kateřino, jak vás v Norsku zasáhla fotbalová horečka?
Jsem v Lillehammeru a musím říct, že poprvé sleduju fotbal tak, že se podívám na celý zápas. Dřív mě moc nezajímal, ale teď jsme se byli podívat ve městě na přenos. Je to i společenská událost, náměstíčko bylo skoro plné, slavilo se, veslovalo…
Oslava připomínající veslování na vikingské lodi se stala hitem světového šampionátu. Setkala jste se s ní v Norsku už předtím?
Nesetkala, také až teď. Vím, že se řešilo, že je trochu okopírovaná od Švédů nebo Islanďanů, ale co v dnešním světě není odněkud okopírované…
Jak prožívá šampionát váš partner James Clugnet? Závodí za Velkou Británii, žije v Norsku, pro něj bude čtvrtfinále obzvlášť pikantní…
A k tomu je rodák z Francie. Takže když hrálo Norsko s Francií, byl tu jediný, kdo fandil Francii, to bylo vtipné. Zápasy sleduje a chce, aby se všechny „jeho“ týmy dostaly co nejdál.
Úspěšnost Norů napříč sporty je nyní častým tématem, vy máte do tamního systému dobrý vhled. Co vás zaujalo, že dělají norští sportovci jinak než třeba v Česku?
Čistě z mého pohledu je vidět, že se snaží dělat všechny sporty. Být co nejvíc venku, hýbat se a výsledky do nějakých třinácti let neřeší. Jasně, když proti sobě hrají fotbal, vědí, kdo vyhrál, ale nedělají z toho žádné závěry.
Důležitější než radost z výhry je v tomto věku radost ze samotného sportu.
Teď se o podobnou věc snaží v Trutnově Jakub Opočenský, který žil asi jedenáct let v Norsku. Založil akademii, snaží se ji vést tím norským stylem a přijde mi to zajímavé.
Dají se podle vás prvky norské mentality implementovat do českého prostředí?
Určitě. Také jsem odmala závodila, chtěla uspět. Ale přijde mi, že i u nás se to mění, hodně rodičů neklade na děti takový tlak, aby byly úspěšné.
V Lillehammeru, který je proslavený zejména díky zimním olympijským hrám a běžeckému lyžování, také děti kombinují běžky s dalšími sporty?
Přesně tak. Máme souseda, který dal všechny děti na lyžování, ale k tomu hrají i fotbal a ta specializace přichází třeba v patnácti letech. Líbí se mi i to, že u malých dětí je podmínka, kolik párů lyží si smějí vzít na závody, aby nerostly náklady, ambicióznější rodiče nevozili hodně párů a pak jejich děti neměly výhodu.
Takže dbají i na mazání socioekonomických rozdílů.
Zároveň se tím šetří životní prostředí, když mohou mít jen dva páry. Ale to se řeší i v Česku, že se dělají u dětí třeba společná mazání, aby závody byly férové, to mi přijde fajn.
Nejen v Česku hodně dětí opouští sport v době dospívání, v Norsku je odpad mnohem menší. Vidíte na vlastní oči, že i v dospělosti Norové mnohem víc sportují?
Rozhodně, v Lillehammeru mi přijde, že sportuje každý. I starší generace lidí nad padesát si třeba jde zaběhat intervaly nebo řeší laktáty, to myslím, že v Česku kolikrát jejich vrstevníci ani neznají. Je vidět i to, že se v Norsku klade důraz na edukaci, vzniká tu spousta výzkumů, spolupracuje se s vědci, aby se vědělo, kam se má trénink vyvíjet.
Nechají pak Norové pod pokličku nahlédnout i cizince, nebo si střeží své know-how?
Myslím, že jsou velmi vstřícní. Vědí, že když nebude ve světě konkurence a oni budou dominovat, nikdo na ten sport nebude koukat. I když se tady na univerzitě chci na něco zeptat, poradí klidně drobnost, která ale pak může mít větší efekt.
Mixzóna s Kateřinou JanatovouVideo: Sport.cz
Když jsem sledoval třeba dokument o bratrech Ingebrigtsenových, přišlo mi, že i jejich schopnost snášet extrémní tréninkové dávky je výjimečná. Je tohle obecný norský rys?
Možná je to i tou konkurencí, že když je pro ně sport číslo jedna a snaží se v něm prosadit, vědí, že musí dřít naplno.
I ve sportu hrají samozřejmě důležitou roli finance. Máte pocit, že co se týče třeba vybavení a podmínek, je na tom norský sport lépe?
Úplně nedokážu porovnat, ale přijde mi, že tu mají dost vysoké poplatky třeba za členství v klubu. Oproti tomu v Česku jsme kolikrát zvyklí, že máme všechno naservírované a tolik si toho nevážíme.
Kdo je teď v norském centru zimních sportů Lillehammeru nejpopulárnější? Lyžařský král Klaebo, nebo teď i všechny lyžaře válcuje Haaland?
Po tom, co Klaebo dokázal na olympiádě, je hodně vysoko, pořád si tu hodně připomínají i Pettera Northuga. Ale teď je jasným číslem jedna Haaland, to je neskutečný trend i podle toho, co vidím na sociálních sítích.
