Rubriky:

Národní liga

Facka pomohla. Dukla atakuje špici, přesto Skuhravý říká: Máme stále velikánské rezervy

1. listopadu 2019 08:54 - Praha

Při pohledu na tabulku nepropadá euforii. Byť má fotbalový trenér Roman Skuhravý řadu důvodů k úsměvu. Po jarním zřícení do druhé nejvyšší soutěže utáhla pražská Dukla opasky, přesto má slušně našlápnuto, aby se příští rok opět objevila na prvoligové mapě. Na lídra z Pardubic ztrácí po třinácti kolech pouhé dva body.

 

Vlastimil Vacek, Právo

S omlazeným kádrem atakujete první příčku. Co na to říkáte?

Koukám na to absolutně střízlivě, ale musím popravdě říct, že jsem nečekal, že budeme mít v soutěži okamžitě svoji tvář. Na druhou stranu máme stále velikánské rezervy v týmové i individuální stránce. Je to pro nás motor do budoucna, protože v každém tréninku i zápasu vidíme pasáže, které můžeme zvládat líp. Máme fakt velký prostor na zlepšení, což je fajn.

Mužstvu se daří, přitom start do sezony výsledkově nezvládlo. V prvním utkání nečekaně padlo doma s Třincem. Jak vám v tu chvíli bylo?

Samozřejmě nic milého, ale extrémní vědu jsem z toho nedělal. Každá porážka, kór doma, bolí. Z hlediska koncentrace a motivace nás ale v uvozovkách nemohlo potkat nic lepšího, než že jsme dostali hned na začátku facku. Většinu zápasu jsme měli pod kontrolou, jenže udělali chyby, které soupeř potrestal. Ale zjištění, jakým způsobem soupeři v téhle soutěži hrají, bylo pro nás už v prvním kole hrozně moc důležité.

Fotbalisté Dukly Praha oslavují gól na 1:0.

Vlastimil Vacek, Právo

Hlas jste tedy v kabině po úvodním nezdaru nezvyšoval?

Vzhledem k výkonu jsem neměl potřebu dělat dusno. Když se navíc podíváte na vstupy exligových mužstev do druhé ligy, tak vyjma Baníku se všechny rozjížděly pomalu, protože rozdíl v soutěžích je diametrální. Třeba v taktice soupeřů, pro které je exligový tým úplně jiná motivace. Kluci se s tím museli naučit hrát, navíc tvorba týmu nějakou dobu trvá. Vzestup výkonnosti jsem čekal daleko strastiplnější, než je realita. Kluci opravdu stoupají zápas od zápasu a mají vítěznou mentalitu, což je hrozně pozitivní.

Ostřílený Filip Rada, který je na Julisce ikonou a řadu let byl brankářskou oporou, odchytal v druhé lize zatím jen jeden zápas. Proč upřednostňujete Matúše Hrušku?

Bylo to strašně těžké rozhodnutí a vůbec v tom nehraje roli věk. Filip to nemá se mnou jednoduché, protože jako první trenér jsem ho dostal ze základní sestavy. O to víc si vážím, jakým způsobem se chová a pracuje. Věkem, zkušenostmi je v mančaftu úplně odstřelený od všech ostatních. Matúš je tady ale už dva roky a my potřebujeme zjistit, jestli může v Dukle dlouhodobě plnit roli, kterou tu měl deset let Filip.

Jak se s touhle výzvou slovenský gólman popasoval?

Velmi dobře. Navíc tím, že máme dva vyrovnané brankáře, můžeme reagovat na soupeře nebo na jakém hřišti zrovna hrajeme. Protože každý má předpoklady v něčem jiném. Filip je spolu s Kolářem ze Slavie dominantní ve hře nohou, což je pro naši hru strašně důležité.

Trenér Dukly Praha Roman Skuhravý oslavuje gól.

Vlastimil Vacek, Právo

Na začátku září odešel do Olomouce ofenzivní španělský záložník Pablo González, který za Duklu v šesti zápasech nasázel čtyři góly. Byla to pro vás těžká rána?

Tohle byl jeden z úkolů, který jsme si dali. Pracovat s hráči tak, aby o ně byl zájem. Na jeho odchod jsme byli připraveni, ale samozřejmě jsme si přáli, aby se transfer uskutečnil až v zimě. Ale takhle se to prostě vyvinulo a my ihned začali přemýšlet, jak hrát bez něj. Bohužel odešel zrovna v době, kdy nám skoro na čtyři týdny onemocněl Holík. V jeden moment jsme tedy ztratili dva klíčové hráče do ofenzivy. To byl problém, i proto jsme pak vyhrávali zápasy jenom o gól a hra byla trochu kostrbatá. Mužstvo si na hru bez Pabla potřebovalo zvyknout, protože byl pro náš způsob hry nadstandardní hráč a jeho chování mezi řadami je úžasné.

Jeho roli převzal devatenáctiletý mladík Štěpán Krunert. Zvládá ji?

V mých očích má velice zajímavý potenciál, byť má samozřejmě ještě hrozně moc nedostatků. Otevřelo se tam tím místo i pro Tomáše Kotta, získali jsme pak ještě Filipa Haška a mužstvo se po tom měsíci naučilo bez Gonzáleze hrát.

Hodně jste si slibovali od příchodu stopera Jiřího Pirocha. Naplňuje očekávání?

Z mého pohledu to byla trefa. Jirka je somatotyp, my máme hrozně malé mužstvo a chtěli jsme ho trochu zvýšit. Udělal na mě neuvěřitelný dojem tím, jak se z něj postupně stává lídr týmu, ale hlavně jakým způsobem nabírá hernost. Jirka hrál vždycky klasického stopera a měl tedy defenzivu na prvním místě. Jenže my tady na něj naložili i konstrukci. Jirka se s tím však vypořádal úžasně, přitom má před sebou ještě ohromný prostor na zlepšení.

Trenér Dukly Praha Roman Skuhravý.

Vlastimil Vacek, Právo

Z Jihlavy se v létě vrátil další stoper Martin Chlumecký. Prospělo mu hostování?

Když v zimě do Jihlavy odcházel, měl jsem problém s jeho v uvozovkách lajdáckovstvím. Ten půlrok mu ale neskutečně pomohl a nedává absolutně nikomu šanci, aby místo něj mohl hrát. Máme ještě dva nadstandardní hráče Kozmu a Součka, který patří mezi základní stavební kameny jednadvacítky a ukázal, že v lize může hrát. Konkurence v týmu roste.

Co vás úplně nejvíc těší?

Jaká atmosféra panuje v týmu. Kluci chtějí neskutečně pracovat. Porazíme doma Prostějov a hráči se ani neradují, protože věděli, že výkon nebyl takový, jaký umějí. To je pro nás hrozně důležité zjištění, že kluci kladou nároky sami na sebe.

Máte v hlavách vidinu postupu, nebo dál zůstáváte nohama na zemi?

Všichni chceme samozřejmě postoupit do ligy a čím dřív se to povede, tím lepší pro nás. Ale dostat se tam zároveň i cestou, která bude silná. Nemá smysl bojovat o postup, pokud na ni klub nebude připravený a my v tuto chvíli nevíme, jestli máme nachystaný kádr na ligu. Majitel chce postoupit, my taky, ale jdeme cestou, kterou jsme si naplánovali a z ní nechceme uhnout. Nové mužstvo se ale tvoří zajímavým směrem.

Přesto jste určitě rád, že jste dobrými výsledky umlčel některé kritiky, kteří sestup Dukly v létě těžce nesli.

Já takhle o fotbale vůbec nepřemýšlím. Samozřejmě, že to bolí, stejně jako to bolí lidi, kteří jsou kolem mě, hráče... Třeba kritika Vízka pro mě neznamená vůbec nic. Kritizovat umí u nás 96 procent lidí, ale něco tvořit, budovat, je daleko těžší. A já přesně vím, za čím si jdu. Společně s lidmi v klubu i s hráči jsme věděli, že takhle to dál nejde. Nevím, jak to líp pojmenovat, že prostě musíte udělat jeden krok zpátky, abyste mohli udělat dva dopředu. Já chci něco tvořit, rozvíjet hráče, ne jenom bojovat o záchranu, která je podle mého slepá ulička, protože z ní nejde zpátky. Jaký prostor bychom měli pro mladé hráče, kteří by teď byli ve stresu a absolutně bychom je nemohli rozvíjet? Já si dokážu vyhodnotit konstruktivní kritiku, protože já jsem největší kritik sám sobě. A proto já nejsem v euforii nebo depresi po vyhraném nebo prohraném zápase, protože vím, co dlouhodobě tvořím. Samozřejmě každý chce vyhrát a věřte, že já úplně abnormálně nenávidím prohry. Ale ta dlouhodobá cesta, která má smysl, mě zajímá daleko víc a k tomu kritika patří. Takže já na ně ani nejsem naštvaný.

Soutěži zatím vévodí Pardubice. Je to pro vás překvapení?

Ne, znám jejich trenéra, mají zažitý herní styl, což je mi hrozně blízké. Jako kouč jasně víte, které hráče do toho systému chcete. Hrozně zajímavě doplnili a oživili mužstvo. Po odchodech Řezníčka, Petráně a dalších přišli mladí, hladoví hráči. Sedlo jim to a budou jazýčkem na vahách až do konce druhé ligy.

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..