Článek
Během minulého víkendu jste uzavřel rok a půl dlouhé angažmá v libereckém dresu. Jaké bylo loučení se Slovanem?
Smutné. Měl jsem smíšené pocity. Každý ví, že se mi ve Slovanu líbilo. Ale nedomluvili jsme se na další smlouvě. Všechno se při vyjednávání nového kontraktu točilo kolem druhého roku smlouvy, kterou mi v Liberci nechtěli dát. Musím jít tedy dál. A mířím do Sparty, domů do Prahy. Čeká mě největší tuzemský klub, pro mě obrovská výzva. Přesto je mi líto, že odcházím.
V posledním zápase za Severočechy jste byl paradoxně i u pádu olomoucké Sigmy do druhé ligy. V jejím dresu jste přitom do ligy naskočil a vyrostl pro velký fotbal.
Ale už jedenáct let jsem pryč, není to můj klub. Nevinil bych jen kluky na hřišti, spíš způsob vedení olomouckého klubu v posledních letech. A upřímně, já měl vlastně radost. Vyvrátili jsme všechny hospodské řeči, že Olomouc u nás jasně vyhraje. Kdybychom se Sigmou prohráli, všichni by říkali, že jsme zápas prodali. Byl to konec se vztyčenou hlavou. I když v křečích, které mě chytaly... (směje se)
Co vám v Praze bude nejvíc chybět z libereckého týmu?
Jednoznačně parta, která je ve Slovanu úžasná, báječná. A to ještě odešli Kušnír, Kelič a Rabušic, což byli super kluci. Táhli jsme za jeden provaz. Jezdil jsem z Prahy sto třicet kilometrů. Vstával jsem sice ráno v šest, ale pokaždé jsem se těšil. Teď se konečně vyspím. Mám to pět minut na stadión. Odvezu děti do školky a jsem na tréninku. Cestování odpadne. Ale mně nevadilo. Byl jsem v Liberci rád. A podle toho, jak jsem jezdil na tréninky nadšený, jsem věděl, že děláme dobrou práci.
Předčilo nakonec liberecké angažmá po návratu z Basileje vaše očekávání?
Absolutně! Byla to bomba, jakou jsem nečekal. Když jsme podepisovali kontrakt, tak mě majitel klubu pan Karl masíroval v kanceláři. Nevěděl jsem, co čekat. Ale myslím, že jsme si k sobě našli cestu. Měli jsme spolu dobrý vztah a obě strany mohly být spokojené. Hráli jsme Evropskou ligu, letos znovu vybojovali místo v předkole, což je pro mě strašně důležité. Odcházím s hlavou nahoru. Myslím, že jsme společně udělali kus práce. Jsem šťastný. Prostě fantazie.
Co přesně znamenají slova, že vás liberecký majitel masíroval?
Seděl jsem u něj hodinu. Pořádně si mě proklepnul. První otázka byla, co vím o Liberci. Tak jsem mu vyjmenoval celou sestavu a byl klid... (směje se) Velké poděkování patří Honzovi Nezmarovi, který za mě dal tehdy hlavu na špalek. Teď je smutný a říká, že můj ochod je jeho prohrou. Ale vedení Slovanu se prostě určitým způsobem rozhodlo a já reagoval.
Po působení ve Švýcarsku, kde jste poslední půlrok angažmá nehrál, šlo o velký balzám, že?
Hodně lidí mi nevěřilo. Říkali, že jsem starý a navíc jdu do Liberce jen ze švýcarské ligy, kde jsem navíc tři měsíce nehrál. Na tu soutěž tady máme špatný pohled. Je nesmysl podceňovat ji. Basilej je obrovský klub. Každý půlrok prodává hráče za několik miliónů eur. Ano, z mého pohledu to bylo nejmíň povedené angažmá. Ale člověk se poučí. Pracoval jsem na sobě tvrdě, i když jsem nehrál. A v Liberci se mi všechno vrátilo.
Pro Severočechy jste byl klíčovým mužem, táhl jste Slovan v lize i v evropských pohárech. Nastavil jste si před odchodem do Sparty laťku hodně vysoko?
Kdybych nehrál dobře, asi by mě Sparta nechtěla. Vnímám, že ohlasy jsou zase rozpolcené. Padesát procent lidí mi věří, zbytek ne. Ve čtyřiatřiceti beru kontrakt na dva roky jako úžasnou odměnu, za niž se budu chtít odvděčit.
Chcete pochybovačům ukázat, že nejdete do Sparty jen dožít?
Za rok a půl se všechno úplně obrátilo. Při návratu ze Švýcarska mi nikdo nevěřil. Mnozí si klepali na čelo, ptali se Honzy Nezmara, proč mě bere. A já udělám maximum, abych udržel vysokou výkonnost i v dalším angažmá a znovu přispěl k velkým úspěchům.
