Český útočník z NHL odkryl nové detaily vážných problémů. Přemýšlel už o práci na stavbě

Byl 1. listopad loňského roku a Buffalo hrálo proti Washingtonu. Pro Kulicha šlo o dvanáctý a zároveň poslední zápas sezony.

„Proti Washingtonu jsem ani nevěděl, že jsem na ledě. Připadal jsem si vlastně jako duch. Pak jsem sebral puk za brankou, nechal ho před naší brankou a prostě pokračoval v jízdě. Říkal jsem si, že se rozhodně se mnou něco děje,“ vzpomínal dvaadvacetiletý Čech, který se o zdravotních problémech podrobně rozpovídal pro klubový web Buffalo Sabres.

Závratě, únava, zpomalenost nebo problémy s pamětí přitom nepociťoval pouze při hokeji. Necítil se dobře ani při běžných činnostech. Následné vyšetření odhalilo krevní sraženinu.

Za pravděpodobnou příčinu vzniku sraženiny je považován březnový zásah od Bretta Howdena z Vegas, po němž Kulich musel kvůli podezření na otřes mozku mimo hru. Stav se pak zřejmě zhoršil během srpnové přípravy, přičemž příznaky se začaly projevovat po dalším zásahu při jednom z tréninků.

Hokej musel jít stranou. Z Česka za Kulichem přiletěli rodiče, podporovala ho také přítelkyně Gabrielle. Přesto přiznal, že po vyslechnutí diagnózy myslel na nejhorší.

„Doktor vám řekne, že je to opravdu neobvyklá věc, takže nevíte, co máte čekat, a myšlenky automaticky směřují k tomu nejhoršímu. V jednu chvíli jsem si říkal: Když už nebudu moct hrát hokej, co budu dělat? Budu muset pracovat pro tátu na stavbě?“

Léčba se táhla. Kulich bral léky na ředění krve, kvůli nimž nemohl absolvovat kontaktní tréninky. Ještě po pěti měsících se sraženina zmenšila jen přibližně o dvacet procent.

V březnu proto odjel na kliniku v Minnesotě, kde podstoupil přibližně tříhodinový zákrok. Po celou dobu byl při vědomí. „Měl jsem obrovský strach,“ přiznal.

Během dlouhé pauzy navíc nevěděl, zda bude vůbec ještě někdy hrát hokej. „Jediná věc, na kterou jsem se sám sebe ptal, byla, jestli ještě někdy budu hrát hokej,“ líčil už po sezoně.

Nyní už je Kulich bez sraženiny a plně se připravuje s Buffalem. Dlouhé měsíce mimo sestavu mu podle jeho slov změnily i pohled na vlastní kariéru.

„Pořád jsem kluk, ale zároveň mám pocit, že jsem vyrostl v chlapa. Přemýšlím úplně jinak než loni. Moje sebevědomí je jiné. Všechno. Nikdy jsem se necítil lépe.“

Nejtěžší pro něj přitom nebyla jen samotná léčba. Z tribuny sledoval, jak se daří jeho spoluhráčům, aniž by jim mohl pomoci.

„První tři měsíce jsem strašně žárlil, že nemůžu týmu pomoct a nemůžu hrát hokej. Zvlášť když vidíte kluky, jak hrají dobře a jak si to užívají. To asi bylo nejtěžší,“ poznamenal.

Teď už může znovu myslet na zápasy. V sobotu absolvoval první zkoušku, když Buffalo v rámci tréninkového kempu sehrálo modelové utkání, při němž rozdělilo své hráče do dvou týmů. Pro Kulicha to znamenalo první zápasovou akci se spoluhráči po 322 dnech. Nastoupil na levém křídle čtvrté formace vedle Sama Carricka a Becka Malenstyna.

„Skoro rok jsem nebyl na ledě s týmem, takže jsem prostě šťastný, že tam můžu být. Upřímně je mi teď jedno, jestli hraju ve čtvrté, nebo první lajně. Chci být na ledě a užívat si to,“ řekl český útočník po utkání klubovému webu.

Podle trenéra Lindyho Ruffa se český útočník v průběhu utkání postupně dostával do tempa. „Udělal několik dobrých akcí, měl pár velkých šancí. Celkově podle mě bruslil opravdu dobře. Byl vidět,“ hodnotil ho kouč.

„Je to neskutečné. Ani nedokážu popsat ten pocit. Vidět zase všechny, být s nimi a být s nimi na ledě, je opravdu výjimečné,“ radoval se Kulich.

První opravdový přípravný zápas čeká Buffalo v pondělí proti Pittsburghu.