Hlavní obsah

S hráči se neperu. Dávám jim druhou šanci, tvrdí Starka o problémových fotbalistech

Karel FeltPrávo

V říjnu bude šéfovi 1. FK Příbram Jaroslavu Starkovi šedesát. Fotbal ale dělá se stejnou vášní jako před čtvrt stoletím, kdy do toho velkého vstoupil. Má respekt. Do Příbrami přišla spousta hráčů, o nichž jinde říkali, že jsou problémoví a nezkrotní. Ve Starkově polepšovně, jak se Příbrami v nadsázce také říká, se ale změnili a vrací se často na vyšší fotbalovou dráhu. V poslední době to jsou Jakub Řezníček, Martin Zeman nebo Roman Bednář. „Nevím, jestli to je polepšovna, ale já zastávám názor, že každý má dostat druhou šanci. A s hráči se rozhodně neperu,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Majitel fotbalové Příbrami Jaroslav Starka.

Článek

Do Příbrami přicházejí hráči, o nichž se říká, že jsou problémoví. Za poslední dobu například Jakub Řezníček, Martin Zeman, Roman Bednář. První dva jmenovaní se tu ale znovu dostali do formy, Bednář také vypadá dobře. V čem je tajemství Starkovy polepšovny?

Nevím, jak to přesně je nebo není s polepšovnou... (úsměv). Podle mne má každý člověk dostat druhou šanci. Třeba Kuba Řezníček. Znám ho odmala. Jeho táta tu dělal správce stadiónu, Kuba tu vyrostl. Vždycky byl svůj, ale také výborný fotbalista. Prodali jsme ho do Mladé Boleslavi. On pak měl svoje lapálie (dostal podmíněný trest za rvačku - pozn. autora), o nichž se toho napsalo už hodně. Změnil se. Vrátil se sem na hostování, bydlí v Příbrami, našel si dívku, oženil se, mají dceru. Fotbalově se znovu zvedl, dává góly, jen za podzim devět, takže byl nejlepším střelcem. Přeju mu, aby se prosadil i ve Spartě. Odvedl tu kus práce, nemohl bych mu bránit. Nikomu nebráním, když chce jít a věří, že za lepším, kde má i víc peněz. To respektuju. K nám se může kdykoliv vrátit.

Máte pro ty problémové hráče porozumění?

Mám. Každý udělá někdy někde nějaký exces.

V Příbrami jste měl kromě již jmenovaných Jeslínka, Kuliče, Otepku, ani Fořt není zrovna svatoušek. Vybíráte si tyhle typy záměrně?

Všechno to byli a jsou výborní fotbalisté. Když o něco šlo, pomohli oni mně, myslím tím mužstvu. Tak proč bych já nepomohl jim, když potřebovali.

Kam byste mezi nimi zařadil Martina Zemana, kterého se Sparta zbavila tím, že ho různě posouvá po hostováních?

Martin je zvláštní kapitola, ale zase mimořádný fotbalista. Nechápu, že už zase nehraje ve Spartě. Když ho fotbal baví, je výborný. Když ho nebaví, je to horší (úsměv)... Upřímně jsem rád, že ho u nás fotbal baví a podává tu mimořádné výkony. Asi je to hodně otázka trenéra, jak se chová hráč k němu a naopak. Záleží, jak to mají kde nastavené. Pavel Tobiáš je zkušený trenér, našel s ním společnou řeč, a nejen s ním.

Sám jste s ním neměl žádný spor?

Ne. Každý máme něco, řekněme druhou stranu mince. Já ho respektuju. Seká latinu, hraje výborný fotbal.

Promluvíte těm problémovým hráčům do duše, než s nimi podepíšete smlouvu?

Když s nimi jednám, samozřejmě si s nimi popovídám. Chci mít pocit, že to jsou opravdu ti správní kluci pro mužstvo. Nekoukám na jejich pověst. Když mám dojem, že to jsou ti správní, domluvíme se. Oni dělají pro mne a já pro ně. To platí i o Romanu Bednářovi, i když tu je zatím krátce. Je to válečník, který chce dělat dobře svoji práci. Tady má možnost. Podle mne je to také hráč pro Spartu. Maká od první do devadesáté minuty, pracuje pro mančaft, je to profík. Něco v životě zažil. Tohle platí vlastně o celé té trojici, o níž jste mluvil na začátku, tedy Řezníčkovi, Zemanovi a Bednářovi.

Dostal jste se někdy do nějakého ostřejšího konfliktu s hráčem?

Když nějaký konflikt nastal, vyřešil jsem si to po svém a bylo to v pořádku. Nikdy ale nedošlo k ostrému konfliktu, nebo že bychom se dokonce prali (smích). To ne. Nemohu si na hráče stěžovat. Když mě něčím naštvou, tak jim to řeknu. Ale jinak než dřív. Už mi není čtyřicet, ale šedesát.

Když vletíte do kabiny, zvednete hlas?

Já už do kabiny tolik nelítám. Na to mám vedoucího mužstva Romana Rogoze, který se o kabinu stará dobře. Když už tam jdu, neřvu. Ovládám se. Znám se dobře a vím, že kdybych začal řvát, tak bych se nemusel ovládnout... Dřív jsem řval, dneska vím, že lidi se mají především dohodnout. Jde nám o společnou věc, aby to fungovalo. Ale oni musí říct, jak na ně moje chování působí.

Když ale někdo není k dohodnutí...

Tak musí odejít. Ale v první řadě je třeba mu dohodu nabídnout.

Mohou hráči přijít za vámi se svými osobními problémy?

Kdykoliv a s čímkoliv. Vždycky se jim snažím pomoct. My jsme malý rodinný klub a já jsem tu od toho, abych jim opatřil to, co potřebují. Ať to jsou peníze, bydlení, prostě takové věci, které je mohou trápit a odvádět od fotbalu. Od nich za to chci, aby maximálně bojovali za klub. Mám pocit, že po příchodu Pavla Tobiáše si to sedlo a funguje to perfektně. Jsem rád, že tu mám hráče a lidi kolem, kteří tu jsou.

Hráči vám mohou tykat?

Dřív mi většina tykala, dnes mi vykají. Hodně se jich obměnilo. Já ale tykám každému, tak jsem zvyklý. Když mi někdo tyká nebo vyká, nedělám z toho vědu. V tom problematika vztahu a spolupráce není. Většinou mi ale vykají.

Máte v mužstvu svoje oblíbence?

Takhle bych to nenazval. Říkám, že nemám s nikým dvojdomek. Měřím všem stejně, podle toho, co vidím na hřišti. Když mě ale někdo zklame, jsem schopný ho ve vteřině odepsat. Tak to prostě cítím.

Reklama