Hlavní obsah

Rozlítané EURO. Cestování je úmorné, domácí týmy mají výhodu!

Praha

Nynější evropský šampionát má přívlastek rozlítaný. Hraje se na stadionech v jedenácti zemích, týmy tráví spousty hodin v letadlech. Nikoli však ty domácí, které mají základnu na jednom místě, zápasy v základní skupině tak hrají na stejném stadionu. Což je případ Italů, Nizozemců, Dánů, Němců a Španělů. Nakolik jsou zvýhodněné oproti celkům, které křižují Evropu, mezi něž patří i český výběr?

Foto: Andy Buchanan, Reuters

Čeští fotbalisté před zápasem s Chorvatskem na EURO.

Článek

„Jsme znevýhodněni, cestování je náročné. Kluci dotrénují, potom přes dvě hodiny sedí v letadle. K tomu velké prostoje na letištích kvůli covidu. Tenhle formát pro Euro se kvůli cestování příliš nepovedl," hlásí z Glasgow masér české reprezentace Eduard Poustka.

Dobře ví, o čem mluví. Současné Euro je jeho sedmým šampionátem. V českém týmu není povolanějšího, zkušenějšího muže. „Kvůli pandemii je tenhle šampionát specifický po všech stránkách. Musíme být například v bublině, která je pro nás šílená. Nemůžeme opustit patro v hotelu, sejít se, pokecat, přijít na jiné myšlenky... Když si vzpomenu na přechozí turnaje, to byla jiná káva. Nedá se nic dělat, taková je doba," dodává Poustka.

„Z utkání s Chorvatskem jsme se z Glasgow vrátili v noci, což nabouralo spánkový režim. Dost náročné je to pro realizační tým. Věčné tahání věcí, balení. Ale zatím zvládáme dobře," dodává s úsměvem populární masér.

Cestování? Fyzický i psychický dopad

Vrchní fyzioterapeut plzeňské Viktorie Michal Rukavička zažil Euro ve Francii před pěti lety, také on považuje cestování za velkou nevýhodu. Ví dobře, že i na skvěle trénované fotbalisty mají neustálé přesuny fyzický i psychický dopad. Například tým Švýcarska odehrál 12. června remízový duel s Walesem v dalekém Baku, kde panuje neevropské klima.

V tamním vlhkém horku organismus spotřebovává ve velkém vodu, únava se dostavuje rychleji. To samé mužstvo se o čtyři později postavilo na Olympijském stadionu v Římě domácím Italům. Aby se vzápětí vrátilo do Ázerbájdžánu k závěrečnému utkání ve skupině proti Turecku.

Foto: Petr David Josek, Reuters

Čeští fotbalisté oslavují vedoucí gól proti Chorvatsku.

„Samozřejmě, tým, který musí cestovat, je znevýhodněný. Navíc se to násobí ochrannými opatřeními proti šíření koronaviru, hráči podléhají spoustě kontrol na letištích, testování. Na druhou stranu ale z vlastní zkušenosti vím, že spousta kluků dokáže během cestování zrelaxovat. Vezmou si knížku, pustí si hudbu: Cestu prostě berou jako odpočinek," podotýká Rukavička.

Při dlouholetém fungování v Plzni zažil desítky zápasů v evropských pohárech. Kdy na Viktorii tři dny po návratu čekal ligový duel ve vzdálené Ostravě. „Únavě jde ale v dnešní době solidně čelit. Hráče na jiný režim připravujete cíleně už pár dnů před odletem, aby nebyli přetížení. Podle toho uzpůsobíte tréninkový režim. A za druhé, hráči mají kolem sebe nespočet účinných regeneračních prostředků. V reprezentaci je všechno tohle na nejvyšší úrovni," uvádí Rukavička.

Problémem je stres z lítání

„Například kompresní podkolenky, kompresní punčochy, které si hráči po utkání nasadí. Nebo mají k dispozici přístroje pro lymfatickou masáž, v kabině je běžně ledová lázeň, ledové sprchy. Ty jsou dobré po delších letech.

Hráči už navíc vědí, co pít, co si dát k jídlu. Po náročné cestě si dají výklus, který regeneraci rychle nastartuje," dodává Rukavička, který vlastní v Plzni kliniku, zabývající se doléčením zranění vrcholových sportovců.

Foto: Paul Ellis, ČTK/AP

Patrik Schick slaví gól z penalty jako Nate Diaz, mistr bojových umění...

Značný problém vidí u sportovců, kteří se bojí létat. Stres obecně není dobrý, organismus zatěžuje fyzicky i psychicky. Není pochyb o tom, že i mezi fotbalisty se najdou ti, pro které je letadlo strašák. Nejznámějším jménem z minulosti je bývalý nizozemský útočník Denis Bergkamp, který se kvůli panice z létání zápasů ve vzdálenějších destinacích neúčastnil. Do dostupnějších destinací se dopravil autem.

„Stres je pro tělo pochopitelně špatný. Znám spoustu kluků, létání nemusí. Na zápas se těší, ale přelet je pro ně zátěží," povídá Rukavička. „Když to zlehčím, pro sportovce určitě není ideální, dát si na uklidněnou tři panáky, jako můžou třeba byznysmeni, kteří nemusejí druhý den přes devadesát minut běhat po hřišti," směje se elitní český fyzioterapeut.

Současný model Euro je podle něj obrovskou zátěží především pro realizační týmy reprezentací, které pendlují mezi zeměmi. „Připravovat neustále podmínky v různých prostředích je hodně těžké a složité. I tohle je nenápadný element, který zvýhodňuje domácí mužstva. V domácí podmínkách mají jeho členové čistou hlavu poskytnout hráčům fyzickou i psychickou oporu jednodušeji než ve stresu, kdy máte myšlenky někde jinde. Vyzkoušel jsem si tohle na Euro ve Francii. Jste v transu, šampionát vás ale pohltí. I kdyby nám na hlavu padaly kamenné kvádry, dali jsme tomu maximum," podotýká Rukavička.

„A ještě v jedné věci mají domácí týmy navrch. V podpoře v hledišti, kde jsou prakticky výhradně jen jejich fanoušci. Cestování v covidové době je strašně komplikované," doplňuje Poustka.

Reklama