Článek
Uvědomujete si, že jste jedním z mála českých hráčů, kteří se v Turecku dlouhodobě prosazují? Angažmá řady dalších často končila neslavně.
Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel. Ale poslední dobou to tak asi bylo. Hraje ještě Tomáš Abrahám v Denizli. Vím, že kluci z Manisy Zelenka s Johanou jsou na odchodu a Šenkeříka láká z druholigového Malatyasporu Slavia.
Bylo to od začátku snadné?
Nejhorší byly první měsíce, kdy jsem neuměl ani slovo turecky. Musel jsem si zvyknout na úplně jinou mentalitu, navíc cizinci jsou tady pod daleko větším tlakem než domácí hráči. Přesvědčit ostatní, že na to mám. Dneska si troufám tvrdit, že tady mám dobrou pozici, ale musel jsem si jí tvrdě vybojovat.
Jak je těžké zapadnout tam do party?
Problémem je jazyková bariéra. Za začátku jsem si mohl normálně popovídat rusky jen se Srbem Batakem, který hrál dřív v Dynamu Moskva. Ale nutilo mě to učit se turecky. Dnes už se domluvím, s klukama z mančaftu nemám problém. Myslím, že mě berou.
S kým ze spoluhráčů si nejvíc rozumíte?
Asi z gólmanem Kingsonem, který chytal za Ghanu na mistrovství světa v Německu. Ale našel jsem si tady kamarády i mimo fotbal. Dnes už mám známé na ambasádě, občas s nimi někam vyrazím.
Kam ve volnu v Ankaře nejčastěji chodíte?
Možností je dost. Občas jdu do kina, na bowling, někdy na kulečník nebo si se spoluhráči zajdeme na jídlo.
Jak to v Turecku zvládáte bez rodiny?
To je na tom angažmá nejhorší. Rodina trpí v Čechách, já tady. Bohužel to nešlo jinak udělat. Dcera chodí v Praze do školy a tady by to pro ně bylo problematické. Tak za mnou aspoň jezdí, a když mám pár dní volno, přiletím do Čech zase já. Ale dohodli jsme se tak, že tady dodržím smlouvu ještě dva roky a pak bych asi s cizinou nadobro skončil.
Jak byste charakterizoval tým Ankarasporu?
Nemáme žádnou velkou hvězdu, spíš jsme takové pracovité vyrovnané mužstvo. Za ten rok, co jsem tady, přišlo dvanáct nových hráčů a spousta odešla. Ze základní sestavy z té doby jsme zbyli snad jen tři. Teď v zimě klub zase opustilo pět fotbalistů a přišel nějaký brazilský defenzívní záložník.
Takže vám přibyla konkurence?
Tady člověk musí být připraven na všechno. Hraješ a druhý den může být situace úplně jiná. Ale věřím, že si místo v sestavě udržím. Mám tady docela respekt. Občas nastupuju v obraně, ale nejčastěji hraju defenzívního záložníka.
Jaké máte ambice v turecké lize?
V minulé sezóně jsme se do posledního kola zachraňovali, teď je to výrazně lepší. Jsme devátí a myslím, že kdybychom to udrželi nebo o místo dvě vylepšili, byla by v klubu spokojenost. Ligu po pauze začínáme 27. ledna na Galatasarayi, ještě předtím hrajeme pohár s Manisasporem. Už se na ty zápasy docela těším.
