Článek
"Když není zácpa. A to jsem ještě nevytáhl z garáže porsche, zatím jsem jen přezul gumy," usmívá se. "Poslední dobou nám to ale moc nejde, takže je volna čím dál míň. Do Liberce se dostanu tak jednou za dva týdny," prozrazuje.
Odloučení je pro něj těžké, na každou chvilku s dcerkou se moc těší. "Akorát teď Adélka čím dál tím míň spí," říká ofenzívní záložník, který v květnu vstoupí mezi třicátníky. Narození dítěte ho prý nijak zvlášť nezměnilo. "Pařit chodím už jen minimálně, člověk stárne," vypráví. "Když jdu občas v Liberci do hospody, dám si čtyři piva a mažu domů. Už to není, co to bývalo," vykouzlí úsměv fotbalista, který si v minulosti se životosprávou moc netykal.
Trenér mu říká: Lítej si, kde chceš
V Hannoveru kroutí s výjimkou hostování ve Spartě čtvrtou sezónu a v mužstvu se postupně vypracoval v klíčovou osobnost. "Teď jsem klasický špílmachr, hraju za dvěma hroty. Nejdřív jsem se toho bál, protože na podzim jsem nastupoval v útoku. Ale nový trenér Neururer změnil systém a já začal hrát tohle. Musím říct, že mi to docela sedí," líčí Štajner. "Trenér mi říká: lítej si, kde chceš. To je fajn, nemusím tolik bránit. Asi jsem jeho oblíbenec. Kolikrát mužstvo hodně kritizoval, ale mně neřekl slovo."
Hannoveru se nyní moc nedaří, na pohárové příčky pár bodů ztrácí. "Nedáváme góly, z posledních sedmi zápasů jen tři," poukazuje na mizernou bilanci. "A to jim připravuju takové šance," znovu se usmívá. "V časopisu Kicker mají tabulku týmů podle proměňování brankových příležitostí. Než jsme hráli s nároďákem začátkem března v Turecku, byli jsme první. Teď už jsme čtrnáctí..."
Drží palce Liberci
Štajner na dálku drží palce Liberci, s nímž získal titul v roce 2002. "Teď ligu vyhrají zase," je přesvědčen. S většinou hráčů však v kontaktu není. "Z té naší party už tam moc lidí nezůstalo. Nejvíc si volám s Honzou Nezmarem a Vencou Kolouškem a z Liberce mám čerstvé informace od asistenta Pepy Petříka," přiznává osmnáctinásobný reprezentant.
