Jeden jediný bod chyběl, přiznával Čech po výhře nad Bulhary, že se v šatně mísí euforie s rozladěním

Až v posledním zápase kvalifikace se ukázalo, jak hratelná byla „česká" skupina a jak málo stačilo k postupu. Do Brazílie, nebo alespoň do baráže. Opravdu jeden dva body. Třeba ten, který Bílkův tým ztratil doma s Arménií, když v samém závěru vsadil všechno na jednu kartu, snažil se o výhru a namísto toho odešel v pražském Edenu poražen.

„Když jsme dokázali vyhrát na půdě tak silného soupeře, jakým je Bulharsko, bylo alespoň k baráži skutečně blízko. Měli jsme na ni, jenže domácími ztrátami jsme se o ni sami připravili," pravil pragmaticky střelec vítězného gólu v duelu s Bulharskem Bořek Dočkal.

„Radost panuje veliká, protože jsme nejen vyhráli, ale já dal navíc vítěznou branku. Lépe jsme zahráli určitě v první půli, kdy jsme si vytvořili hned několik šancí, a mohli jsme vést o dva tři góly," glosoval konfrontaci s Bulhary, kterou nakonec vzal střelou z dvaceti metrů do vlastních rukou.

„Čekal jsem, jestli se přede mnou ještě někdo pohne, neboť Rajtoral s Vencou Kadlecem přede mnou rozbíhali soupeřovu obranu. Pak se mi ale zdálo, že by šlo o zbytečné riziko, takže jsem zkusil vystřelit. Popravdě řečeno, domácí gólman si s tou ranou mohl poradit o trochu lépe," líčil Dočkal svou trefu.

To protějšek bulharského brankáře Petr Čech lapil bravurně všechno a zase udržel čisté konto. „Všechny střely jsem viděl, takže nebyl problém je pochytat," nedělal ze svých zásahů Petr Čech vědu. „Neměli jsme ale nechat soupeře žít, už do půle jsme měli alespoň jeden dva góly dát. Takhle pořád cítil šanci. Tedy, dokud ji vyloučený Zanev definitivně nepohřbil."

„Ztracená kvalifikace teď mrzí dvojnásob, neboť až na duel v Itálii jsme všechny zápasy venku výsledkově zvládli. Bývá zvykem, že si každé mužstvo pomáhá v kvalifikaci hlavně doma, u nás to byl bohužel opak," mrzelo Petra Čecha, že navzdory výhře v Sofii reprezentaci unikla Brazílie i baráž. „Mrzí to, dva tři body ze zápasů doma a mohli jsme minimálně v baráži o Brazílii hrát."

Chvály a závěrečného aplausu v šatně si pochopitelně užíval i trenér Josef Pešice, který se ujal národního týmu na poslední dvě utkání a svou misi proměnil v zisk šesti bodů.

„Abychom mu netleskali, když stoprocentní úspěšností překonat u nároďáku i rekordmana Straku," vykřikoval kustod Jiří Šíma.

„Sám jsem nečekal, že má mise dopadne tak úspěšně. Se dvěma vítězstvími jsem rozhodně nepočítal. Na Maltě jsem chtěl vyhrát, z Bulharska jsem plánoval bod," zářil spokojený Pešice.

„Odvedli jsme velice slušný výkon a už v první půli jsme mohli rozhodnout. Neproměnili jsme ale minimálně dvě čisté šance. Jakmile jsme ale v úvodu druhé půle gól přece jen dali, Bulhary jsme umrtvili. Výhrou jsme překročili plány a pomohli českému fotbalu ve chvílích, kdy to hodně potřeboval," glosoval Pešice své krátké, ale stoprocentně úspěšné působení u národního týmu.