Článek
Jak jste se dostal do ústeckého mužstva?
Známe se s ústeckým generálním manažerem Robertem Kyselou i trenérem Petrem Rosolem. Hráli jsme spolu za Litvínov. I potom jsme se potkávali na hokeji. Umožnili mi, abych v Ústí mohl trénovat, což jsem uvítal, protože jsem neměl jinou variantu. V Ústí jsem na zkoušku. Pana Rosola respektuji jako dobrého kouče a nějaké kamarádství a známosti jdou na střídačce i při tréninku mimo.
Kam směřují vaše ambice?
Beru to tak, že si vážím možnosti být u hokeje a nějaké dalekosáhlé plány si nedávám. Uvidím, co se z toho vyvine. Velkou motivací je pro mě pořád extraliga. Strávil jsem v ní sedmnáct let.
Ústí spolupracuje s Litvínovem. Co takhle případný návrat do mateřského klubu?
Tak to nevím, jestli je nějaká šance.
Na loňskou sezónu v dresu Kladna asi nebudete vzpomínat v dobrém...
Hned v prvním zápase mě potkalo svalové zranění, praskla mi nějaká céva. Dlouho jsem s tím laboroval. A těžko jsem se dostával do tempa.
Proč jste nezůstal na Kladně?
Už mě tam nechtěli.
Ale předtím jste patřil k oporám Českých Budějovic. Jaké to pro vás bylo angažmá?
Zpočátku úspěšné. Zlom nastal po sezóně, kdy odešel trenér Pepa Jandač a nahradil ho ErnestBokroš. Další rok nás vyházeli jedenáct hráčů z Budějovic. Ale na jižní Čechy nedám dopustit. I když pocházím z Litvínova a jsem rodákem z Mostu, žiju v Hluboké nad Vltavou. Synům je dvanáct a pět let. Pro děti je tam úžasné prostředí.