Článek
„Mám celý den práce nad hlavu," prohlásil kouč kladenských Rytířů. Jeho trenérská dráha zatím píše kratičký příběh, vždyť ještě před dvěma roky pomohl Olomouci k udržení mezi elitou. Jenže hned poté dal veleúspěšné hráčské kariéře sbohem a se vší vážností odstartoval novou etapu hokejového života. Stal se asistentem u mladšího dorostu PZ Kladno, kde vedl i syna Pavla. „V kádru byl, ale nehrál, protože na to neměl. Jen s námi trénoval a de facto po sezóně ukončil kariéru," vysvětluje.
Roční štaci u mládeže si však nemůže vynachválit. „Práci jsem si osahal. Nedovedu si představit, že bych do trenérské branže u A-týmu skočil hned po konci kariéry. Angažmá u dorostu mi dalo od všeho trochu, ať už jde o skladbu tréninků na ledě nebo mimo něj," libuje si bývalý vynikající centr.
U mladých nadějí se však dlouho nezdržel. Loni v létě přijal ohromnou výzvu, postavil se na střídačku kladenského áčka s cílem vrátit slavný klub zpět do nejvyšší soutěže. Po premiérovém ročníku u seniorského mužstva ale vstřebává zklamání. Středočeši vypadli v semifinále play off s Jihlavou a brány baráže neotevřeli.
Místo hokeje jde raději na tenis
„Dukla mi otevřela oči. Při hře pět na pět byla lepší a kompaktnější, protože měla tým dlouho pohromadě," povzdechl si. „Ale máme teď novou koncepci a už se tedy dívám dopředu. Věřím, že jdeme správnou cestou," pokračuje kladenský odchovanec, jenž si maximálně pochvaluje spolupráci s Miloslavem Hořavou. Zkušený odborník pomáhal Rytířům v závěru uplynulého ročníku s tréninky na ledě a v nadcházející sezóně se postaví na střídačku spolu s Paterou. „Byl to obrovský úlovek. Jsem strašně rád, že do toho šel. Nevím, s kým jiným bych chtěl být víc než s Milošem," potvrzuje člen zlaté generace z přelomu tisíciletí.
Sám sebe v nové funkci hodnotit nechce. „To ať udělají jiní. Je to stejné, jako když se hokejisty po zápase zeptáte, jak je spokojený s výkonem. Asi těžko řekne, že hrál výborně," tvrdí Patera, který ve volném čase brusle nenazouvá. Zatímco jeho parťáci a bývalí spoluhráči se často chodí sklouznout do letňanské arény, někdejší forvard Dallasu nebo Minnesoty se věnuje jiným sportům.
„Radši si zahraju nohejbal nebo tenis," usmívá se. S dcerami, nadanými tenistkami, už ale síly na kurtu neměří. Jednadvacetiletá Dominika, jež objížděla turnaje ITF, momentálně studuje v Miami. Dvanáctiletá Natálie sice působí v kategorii starších žákyň na Spartě, ani s ní se ale na antuce neprohání. „To nemá smysl, byl bych bez šance. Jen bych podal a byl jako fotbalový brankář při penaltě. Tedy jen odhadoval stranu, kam balón půjde. Spíš chodím hrát s kamarády, co jsou na podobné úrovni jako já. Baví nás to a víc se vypotíme," culí se.
