Článek
Co všechno se kapitánstvím pro vás změnilo?
Je to pro mě fakt velká čest, ale v týmu je spousta kluků, kteří už mají něco za sebou. Jde spíš o písmeno na dresu. Šatnu u nás vede víc starších hráčů. Někdy je samozřejmě potřeba zvýšit hlas, i když na to já moc nejsem, nebo něco rozhodnout. Jinak se moje role moc nemění.
Často komunikujete i s koučem Uwe Kruppem. Jaký máte z německé legendy dojem?
Pro všechny je to zajímavá změna. Jeho metody jsou jiné. Snaží se s kluky vycházet a v různých věcech je chápat. Dobře ví, jak se hráči v určitých situacích v daný moment cítí. Přesně pozná, kdy zvýšit hlas, kdy přitáhnout nebo naopak povolit. Má respekt, i když ho samozřejmě mladší kluci z hráčské doby neznají. Má něco za sebou, ať už jako hráč nebo jako trenér. Je to opravdu velká osobnost. Ze začátku to bylo hodně cítit.
V kabině komunikujete anglicky. Rozumí trenérovi bez potíží všichni?
Hodně kluků hrálo v cizině. A pokud tam člověk působí třeba rok, hokejový slang pochytí. Hokejová terminologie je v podstatě jednoduchá a není moc co řešit. Všechno se pořád opakuje. Takže i kluci, kteří tolik anglicky neumějí, už po měsíci nebo dvou věděli, o čem mluví. Když si povídáme o jiných věcech, jsou možná někteří ztracení, ale v tom případě jim všechno přeloží asistent trenéra Jarda Nedvěd, nebo někdo jiný.
V mužstvu je několik Kanaďanů. Jak do týmu zapadli?
V pohodě. Obránci Jeremie Blain a Steven Delisle jsou mladší a bydlí tuším spolu. Mají takovou miniskupinku. Zach Sill už je starší hráč, narodilo se mu dítě. Je fajn, že se s nimi snaží bavit i kluci, kteří neuměli moc anglicky. Procvičí si angličtinu a vzájemně naučí nějaké hlouposti. (úsměv)
Jak zámořští hráči snášejí české žertíky?
Samozřejmě se nechytají. Nerozumí vůbec ničemu, což je pochopitelné. Nemůžeme po nich chtít, aby uměli česky. Někdy vtipkují i oni, šatna určitě funguje.
Sparta rozjela sezonu velmi dobře, pak se to zhoršilo. Co se stalo?
Je to zatím nahoru dolů. Tým od léta nějak fungoval, jenže pak přišla nějaká zranění a bylo to poznat. Vypadli nám kluci, kteří odvádí na ledě velký kus práce. Zbytečně jsme ztratili nějaké zápasy a body. Ale bojujeme dál. Důležité je, abychom hráli obětavě a zodpovědně. Na tomhle to musíme mít postavené. Teď nám nejdou přesilovky, což je důležitá součást hry. Snažíme se z toho dostat.
Slabší výsledky máte hlavně v domácí O2 areně. Čím si to vysvětlujete?
Vážně nevím. Venku jsme otočili spoustu utkání, hráli výborně, jenže doma nám to tolik nejde. Některé týmy mají vyloženě střelce, nám bohužel chybí někdo, kdo by odskočil třeba s patnácti nebo dvaceti góly.
Cítil jste po nedávné šňůře nezdarů v kabině frustraci?
Neřekl bych, že tam byl někdo zlomený. Prostě přišla série porážek a my to chtěli napravit. Máme velkou radost, že za námi pořád stojí fanoušci. Jezdí za námi hodně i na tripy, za což jsme moc rádi.
Pocházíte ze Šternberku, ale dva roky jste nastupoval v Praze za Lva a třetí sezonu oblékáte dres Sparty. Cítíte se už trochu jako „Pražák"?
To ještě asi úplně ne, ale na Prahu jsme si zvykli. Je pro nás jako druhý domov.
Manželka je Kanaďanka. Umí nějaká česká slovíčka?
Jsme spolu už čtrnáct let a učila se sama. Já ji češtinu neučil, protože jsem na to neměl nervy (úsměv). Nechodila na žádné lekce, přesto česky umí docela dobře. U doktora nebo na úřadě by asi měla problém, ale jinak se domluví slušně. Třeba v obchodě úplně v pohodě. Rozumí hodně. Klobouk dolů.
Máte tříletého syna. Mluvíte na něj víc anglicky, nebo česky?
Malý v tom má trochu guláš. Žena na něj mluví anglicky, já zase česky. S manželkou se doma bavíme anglicky a tím, že je s ní daleko víc než se mnou, je pro něj angličtina hlavní jazyk. Čeština trochu pokulhává. Začal chodit do školky a je vidět, že ho to trápí. Češtinu ale má všude kolem sebe a pochytí ji. Třeba můj táta neumí anglicky, což kluk ví. Takže když ho někdy hlídá, snaží se zase on na něj mluvit česky. Fungují spolu v pohodě, věřím, že do budoucna s tím nebude problém.
Bydlíte v centru Prahy?
Na Hřebenkách pod Strahovem. Když jsem hrál ve Lvu, měli jsme pronájem na Malé Straně. Našli jsme si pak byt právě Na Hřebenkách a jelikož se pořád hrálo a neměli jsme příliš času, rekonstruovali jsme ho asi rok. Když jsme se měli už do bytu nastěhovat, Lev skončil. Takže to dopadlo tak, že jsme si předělali byt a než jsem přišel do Sparty, byl dva roky prázdný.
Kam s rodinou ve volném čase zajdete?
Pět minut od domu to máme třeba na Petřín. Chodili jsme hodně do herny na Zličín, kde to syna bavilo. Akorát pak často marodil, protože si teprve buduje imunitu. I kvůli častým nemocem jsme ho zatím nezapojovali do žádných sportovních aktivit. Na Smíchově má taky rád Království železnic. Tam je nadšený stejně jako já. Když s námi občas vyrazí i můj táta, kolikrát si to tam my dva užíváme víc než on. (smích)
Často jezdíte na Moravu, kde máte rodinu a kamarády?
Trávíme tam léto. Když jsme na Slezské Hartě, jezdíme na přehradě třeba na kajaku. Aby kluk poznal i něco jiného než město. Když já byl dítě, rodiče nás vypustili ven a kolikrát ani nevěděli, kde jsme. Já se vracel domů až za tmy na večeři. Dneska si to nikdo moc nedovolí a už vůbec ne v Praze. Taková je doba. Je to pro děti škoda. Tehdy taky nebyla jiná zábava, videohry jsme neměli, televize měla tři programy. Takže co by člověk dělal doma...
