Článek
Zápas na půdě Sparty přitom mohl být oním pověstným odrazovým můstkem. Mountfield rozhodně nebyl horším týmem, vytvořil si řadu slibných šancí. Výsledný efekt? Po prohře 2:3 odjíždějí Jihočeši s prázdnou. „S výkonem jsem spokojený. I když nám to nepřineslo žádný bodový efekt,“ snažil se myslet pozitivně kouč Ernest Bokroš. „Čtyřicet minut jsme byli lepším týmem. Dobře ale musíme odehrát celých šedesát minut,“ vyprávěl Ivan Huml, který doufá, že vydařený výkon na Spartě se projeví v nedělním domácím souboji se Zlínem.
Ještě v polovině pátečního zápasu Budějovice vedly. V závěru druhé části ovšem přišla dvě vyloučení a Sparta v početních výhodách skóre otočila. „Tyhle slepené góly nás položily,“ uvědomoval si Huml. Další nemoc, která Mountfiled sužuje, se jmenuje neefektivnost. Na vstřelený gól se mužstvo až neskutečně nadře. „S koncovkou máme problémy. Vůbec nedáváme góly,“ přiznal v rozhovoru pro Sport.cz Radek Duda. „Je úplně jedno, že jsme tady odehráli vyrovnaný zápas. Na to se nehraje. Důležité jsou body a ty nemáme,“ dodal.
Cíl stále stejný. Play-off
Jak přiznal sám trenér Bokroš, Budějovice se nacházejí v těžké situaci. Zatímco Jihočechům se pravidelně bodovat nedaří, jejich soupeři se jim bod po bodu vzdalují. Na předposlední Mladou Boleslav ztrácí Budějovice body čtyři, na pozici zajišťující alespoň předkolo play-off bodů osm. „Jestli soupeři před námi budou pravidelně bodovat, budeme to mít těžší a těžší,“ uvědomuje si Duda. Jedním dechem ale dodává, že na výsledky ostatních týmů se Budějovice ohlížet nesmí. „Musíme se starat sami o sebe a začít vyhrávat.“
Právě nyní podle Dudy nastává období, které rozhodne o osudu celé sezóny. Buďto se Jihočeši chytnou a zavelí k útoku na vyšší příčky, nebo se jich reálně může týkat boj o holé bytí a nebytí v elitní soutěži. Na druhou variantu ovšem Duda prozatím nemyslí. „To už by to s námi bylo hodně špatné. Žádný jiný cíl než play-off pro nás neexistuje.“
Fanoušci si žádají Bokrošův odchod
Trpělivost rovněž začíná docházet fanouškům, kteří si žádají hlavu trenéra Bokroše. V pátek jim shovívavost vydržela až do padesáté minuty. Pak se ale z kotle začalo čím dál častěji ozývat „Bokroš ven!“. „S jejich skandováním si hlavu nelámu. Je ale fakt, že na každého hráče to může působit jinak. Některým tyto pokřiky na sebevědomí nepřidají,“ zamýšlí se vyhlášený raubíř.
Duda tak jako na spásu čeká na určitý impuls, který jeho tým zvedne. „Potřebujeme nějakou vlnu, která nás nastartuje. Už mi to začíná připomínat koleje, do kterých jsem minulou sezónu zajel v Basileji,“ vzpomíná na angažmá ve švýcarském týmu, který chodil od porážky k porážce a skončil beznadějně poslední. Co když se ale ona „vlna“ nedostaví? „To by se pak mohlo stát, že nám ujede vlak,“ zakončuje Duda.
