Článek
Původně jste plánoval, že si dopřejete nějaký čas bez hokeje…
Myslel jsem si, že to tak i bude, ale nakonec mě kluci tady oslovili a zůstal jsem ve vedení Mladé Boleslavi. Zatím si to užívám, ani mi hokej z osobního hlediska nechybí.
Už si zvykáte v nové pozici?
Paradoxně mi zranění trochu pomohlo se v nové funkci dřív zorientovat. Jednám s hráči a zatím novou roli vstřebávám. Většinu agentů znám, je to taková hra. Buď je snaha se domluvit, nebo ne. A když se domluvit nelze, jsou tu pak i jiní hráči…
Je pro sportovního manažera výhodou, když zná hráče i z kabiny?
Myslím, že ano, věřím tomu. Vztah s hráči bude samozřejmě jiný, ale věřím, že pořád v mezích nějakého kamarádství. A nepříjemné věci jsem jim uměl říkat už jako hráč.
Straší vás, že budete muset trávit hodiny v kanceláři?
Samozřejmě tam člověk nějaký čas strávit musí, ale plánuju, že si zajdu i na led, zaběhat. Zatím mě koleno ještě bolí, ale je to den ode dne lepší. Byl jsem teď na ledě s veterány v Letňanech, žádná paráda to nebyla. Ale chtěl bych si za ně zahrát i v sezóně a těším se na to.
A kdyby týmu teklo do bot, do extraligy byste ještě nenaskočil?
To myslím, že fakt ne. Člověk po měsíci hodně ztrácí fyzičku a nejspíš bych se už do toho nedostal. Hlavně asi psychicky bych na to neměl.
Ozval se vám hradecký Bedřich Köhler, po jehož zákroku jste musel předčasně skončit?
Volal mi asi za tři dny, omlouval se a v klidu jsme si to vyříkali. Bral jsem to v pohodě a zdálo se mi, že z toho byl docela skleslý, tak jsem ho povzbudil. (úsměv)
