Článek
Vloni se úspěšně bil o extraligový titul v dresu pardubického Moelleru, aktuální sezónu si výrazně prodloužil návratem do pražské Slavie. "Já a finálový žolík? To ne, jen mám štěstí," směje se Divíšek. "Ani kluci po mně nechtějí žádný recept, jak zvládnout extraligové finále," tvrdí přesvědčivě. První krok k finálové účasti také v příští sezóně už ale vedení Slavie udělalo - Divíšek má v klubu smlouvu i na další rok.
Kdyby se nerozhodl pro návrat do hlavního města, měl by už pár týdnů po sezóně. Obměněný pardubický celek se mezi elitní osmičku tentokrát nevešel, a tak Divíšek může velebit své rozhodnutí o přestupu. "Samozřejmě jsem rád, že ještě hraju. Ale já jsem kluky v Pardubicích sledoval celou sezónu a musím říct, že mě mrzí, jak letos dopadli. Lidi ve městě by si play-off určitě zasloužili," říká.
Odlišná cesta
Podruhé v řadě je ve finále, ale cesta do něj byla v obou případech odlišná. Před rokem byla extraliga plná zámořských hvězd, na nichž bylo pardubické mužstvo postavené, nyní táhnou extraligové celky ,domácí hráči. "Ale jinak jsou si oba týmy docela podobné. I parta byla v obou týmech výborná," srovnává šestadvacetiletý útočník, momentálně působící ve čtvrté slávistické formaci. Shodný příběh si Divíšek prožil také v tom, že významné části obou sezón musel vynechat kvůli zranění...
Do slávistického týmu ale zapadl velmi rychle. Také on podlehl odbarvovací mánii, a tak zatímco jeho vousy zůstaly tmavě černé, vlasy se proměnily do kontrastního světlého odstínu.
"Někdo si obarvil vousy, jiný nechal udělat slávistickou hvězdu na hlavě. Je to taková sranda, která utužuje kolektiv," popisuje tradiční rituál vyřazovacích bojů. Na odlišnou vizáž svých partnerů si tak na čas musí zvyknout i manželky a přítelkyně hráčů. "Partnerka už je na to zvyklá. Ví, že každý rok přijdu domů s něčím jiným," dodává smějící se ,Divoch.
