Hlavní obsah

Opora Jihlavy spěchá po tréninku do školní lavice. V kabině je terčem žertů

Jan ŠvandaPrávo

Patří k největším talentům české brankářské školy. Sedmnáctiletý Jakub Škarek v minulé sezóně ohromil skvělými výkony v dresu hokejové Sparty a na přestupovém trhu byl lukrativním zbožím. Přesto zůstal v mateřské Jihlavě, s níž si užívá návrat mezi elitu. K tomu navíc i pilně studuje.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Jihlavský brankář Jakub Škarek.

Článek
Fotogalerie

Pražané o vás v létě usilovali, ale zvolil jste setrvání v Dukle. Co rozhodlo?

Když Jihlava postoupila do extraligy, nebylo vůbec o čem přemýšlet. Je tady výborný trenér gólmanů a skvělá parta. Mám tady školu, rodiče a kamarády. Pokračovat v Dukle pro mě bylo nejlepší, i kdyby nabídka byla sebelákavější.

Nabídku Sparty jste tedy moc neřešil?

Šlo to hlavně přes agenta, který to probíral s mým tátou. Rodiče sice samozřejmě poslouchám, ale i kdyby mi neřekli, že Jihlava je pro mě lepší, stejně bych asi pokračoval na Vysočině.

Za Spartu jste loni odchytal čtyři utkání a hned v tom prvním na ledě Zlína udržel nulu. Jak vzpomínáte na úspěšnou extraligovou premiéru?

Kluci mi v zápase dost pomohli. Asi věděli, že stojí v bráně mladý kluk. Výborně bránili a blokovali střely. Měl jsem to hodně ulehčené.

Teď však strážíte branku Dukly, která zatím nepůsobí jako zakřiknutý extraligový nováček. Je to pro vás překvapení?

Velmi příjemné, protože před sezónou jsme byli pasováni do role jasného outsidera, který si bude jezdit pro příděly. Jsme ale tým plný bojovníků a máme výbornou partu.

Jak vycházíte s norským reprezentantem a brankářským kolegou Larsem Voldenem?

Velmi dobře. Aby mu trenér Jaroš nemusel všechno překládat zvlášť, máme gólmanské tréninky v angličtině. Mně to ale vůbec nevadí, protože tento jazyk studuji. Jsem rád, že můžu mluvit. Lars je výborný člověk a máme společný koníček, paříme hry na playstationu.

Třeba NHL?

Já jsem spíš na střílečky, jako je Call of Duty. Larse to také baví.

Máte tedy kamarádský vztah?

Ano, podobný jako s bývalými parťáky Mírou Svobodou a Davidem Honzíkem. Nechci, aby ten druhý, který zrovna nechytá, byl naštvaný. Konkurence mezi námi panuje, ale zdravá. Makám na každém tréninku, abych se mu minimálně vyrovnal. Je pro mě velká motivace odchytat víc zápasů než Lars, který má řadu zkušeností. Je mu 24 let, ale už byl na olympiádě.

Loňský ročník byl pro vás skoro pohádkový. Chytal jste nejen na mistrovství světa osmnáctek, ale i dvacítek. Jaká to byla zkušenost?

Potkal jsme se tam se skvělými hráči, jakou jsou Vladař nebo Špaček. Měli jsme tým s potenciálem uspět, jenže jsme dělali zbytečné chyby. Letos se juniorský šampionát koná v Buffalu a strašně rád bych se na něj dostal znovu.

Jak těžké bylo zvyknout si na mezinárodní hokej?

Tempo bylo vysoké. Říká se, že dvacítky jsou po této stránce srovnatelné i s NHL. To nevím, nemám šanci to ještě porovnat.

Třeba už brzy příležitost bude. Je kanadsko-americká liga vaším velkým snem?

Ano, když jsme byli na mistrovství světa dvacítek, navštívili jsme zápas v Montrealu. Právem se mu říká Mekka hokeje. Prostředí tam bylo úžasné. Žádný vyloženě oblíbený tým ale v NHL nemám. Spíš sleduju gólmany, nejvíc asi Bobrovského, Price a Rinneho.

Užší kluziště vám sedí?

Střel je v zápase víc, gólman musí být pořád ve střehu, což mi osobně vyhovuje.

Třetím rokem navštěvujete gymnázium v Jihlavě. Jak náročné je spojit hokej a školu?

Mám individuální studijní plán. Jdu na první hodinu nebo i na nultou od sedmi, pokud je. Pak vyrazím na trénink a po něm se vracím na gymnázium. Příjemné to není, ale škola je potřeba.

Musíte být dost unavený. Je těžké přepnout po tréninku hlavu na studium?

Když máme odpoledne zápas, tak se po dopoledním rozbruslení na výuku už tolik nedokážu soustředit. Ve škole jsem duchem nepřítomný. Snad si to naši učitelé nepřečtou. (smích) Ostatní kluci to mají snazší, že si můžou jít před utkáním domů ještě na chvíli lehnout, ale mně to moc nevadí. Tento režim mám už od prváku a jsem na něj zvyklý.

Čelíte kvůli škole vtípkům od spoluhráčů v kabině?

Jasně, skoro pořád. „Dělej, do školy do školy". To si někteří neodpustí, ale mně to nevadí. Mám rád v kabině srandu a pohodu.

Absencí ve škole máte opravdu hodně, že?

Je jich dost, ale učitelé mi je tolerují. Vycházejí mi vstříc. Pan ředitel je výborný, takže v tom problém vůbec není. Je spíš na mně, abych škole dával maximum a třetí ročník dodělal.

Které předměty vás nejvíc baví?

Cizí jazyky. Studuji ruštinu, angličtinu a španělštinu. Mám rád i dějepis, třeba témata kolem druhé světové války. Ale tam jsme se ještě úplně nedostali, jsme někde v 15. a 16. století. Nejde mi ale fyzika a matematika, kde se musí přemýšlet. V nich byl naopak dobrý táta, který je elektroinženýr, a snaží se mi je vysvětlit. Třeťák bude velký boj, snad ho zvládnu.

Probíráte hokej ve třídě?

Ano, ale i fotbal, atletiku a další. Jsme sportovní třída. Všichni se podporujeme a sledujeme navzájem. Občas se zajdu podívat na kluky v Jihlavě, jak hrají americký fotbal za místní Gladiators. Naživo jsem nikdy tento sport neviděl. Je to zajímavé.

Díváte se na americký fotbal i v televizi?

Spíš na basketbal, který si také rád zahraju. Ve třídě máme pár basketbalistů. O letních prázdninách se někdy domluvíme a jdeme si ho zahrát. Baví mě. Kdybych nehrál hokej, asi bych ho zkusil.

Nenechal jste si tedy ujít nedávno skončený evropský šampionát?

Ano, koukal jsem se, ale sledoval třeba i mistrovství Evropy ve volejbale. Táta ho v minulosti hrával, tak jsme se dívali spolu.

V teenagerském věku chytáte extraligu. Na ulici v Jihlavě vás lidé poznávají?

Že by mě pořád někdo zastavoval, to ne. Ale občas mě někdo pozná. Pozdravím ho a jdu dál.

Reklama

Související témata:
  Třinec - České Budějovice dnes 17 : 00
20240328T17 : 00:00+0100
Třinec vs. České Budějovice
Třinec vs. České Budějovice
Třinec
České Budějovice