Článek
Přitom se několikrát zdálo, že v národním týmu již pokračovat nebudete...
Už jsem s reprezentací ani nepočítal. Po Světovém poháru jsem si myslel, že to byl můj poslední turnaj a zápas, ale okolnosti se tomu měly, že jsem znova tady, za což jsem rád. Moc se těším.
Zaznamenal jste slova Josefa Jandače, že svou rychlostí jste ho v zápasech za Spartu příliš nepřesvědčil?
Sám vím, že mé výkony ještě nejsou ideální, musím na tom hodně pracovat. Na druhou stranu toho ještě nemám v sezóně tolik odehraného a pořád si zvykám na velký led. Je to hodně o bruslení, musíte být pořád v pohybu, zatímco v Americe na menším hřišti je to spíš o brzdách a startech. Ještě si zvykám, sám jsem dost sebekritický a budu se muset ještě hodně zlepšit.
Naplnila extraliga vaše očekávání?
Žádná očekávání jsem ani neměl, už dopředu jsem říkal, že vlastně ani nevím, do čeho jdu. S extraligou jsem neměl žádné zkušenosti, jen jsem o ní něco slýchával od kluků.
Co jste zjistil na vlastní kůži?
Že liga svou kvalitu má, výkony Sparty ale bohužel nejsou takové, jaké jsme si představovali. Doufám, že si v reprezentaci zvednu náladu a odreaguju od toho, čím si teď na Spartě procházíme.
Sparta se souží, v posledním týdnu dokonce ve třech zápasech neuhrála ani bod. Ještě víc tím kleslo sebevědomí?
Není to jednoduché. Prohrávat po tak bezkrevných výkonech a bez bojovnosti člověka hodně sráží psychicky dolů. Deka leží na celém týmu, nevěříme si a každá maličkost nás dokáže hrozně srazit. Pak si skoro ani nedokážeme nahrát puk, prohráváme každý souboj a jsme všude pozdě. Je hodně věcí, které musíme zlepšit. Po reprezentační přestávce musí nastoupit úplně jiný tým.
Jak by dopadlo srovnání extraligy se zámořskou farmářskou AHL, v níž jste poslední rok nastupoval?
Vůbec se to nedá porovnávat, to je úplně jiný hokej.
