Hlavní obsah

Svobodův triumf viděl na benzínce, teď ho může napodobit. Vítězství je jako závislost, líčí Kuf

Michal OsobaPrávo

Na dvou z posledních tří olympiád získali čeští moderní pětibojaři medaili. V Aténách 2004 slavil bronz Libor Capalini, v Londýně 2012 dokonce zlato David Svoboda. Spolu s obhájcem vítězství se pokusí vylepšit českou sbírku v tradičním sportu Jan Kuf, čerstvý mistr Evropy.

Foto: Ivana Roháčková

Moderní pětibojař Jan Kuf.

Článek

Vybavíte si, jak jste před čtyřmi lety sledoval boj o zlato Davida Svobody?

Byli jsme zrovna na soustředění v Maďarsku a ten den jeli domů. Ráno jsme koukali na šerm ještě na soustředění a cestou průběžně sledovali výsledky. Když David jel na koni, zastavili jsme na benzínce a asi v šesti lidech jsme koukali. Když pak běžel kombi, zastavili jsme zase u další benzínky a zase se dívali. Bylo to vtipný, rádi na to vzpomínáme.

Pomohlo Svobodovo zlato celému vašemu sportu?

Určitě. Už když byl v Pekingu a jízda nedopadla dobře, získali jsme od armády koně, což bylo skvělé. A když pak vyhrál, pomohlo to ještě víc. O pětiboj je zájem, přibylo dost dětí, víc se o nás psalo.

I pro vás bylo inspirací, že kamarád, s nímž trénujete ve skupině, vyhrál olympiádu?

Rozhodně. S Davidem trénuju už čtvrtý rok a od té doby jsem také nějaké medaile vyhrál. Zásluhu na tom mají právě David a Ondra Polívka, díky nim můžu sportovně růst.

První olympijská vzpomínka
„Vždycky jsme hodně sledovali zimní olympiády, jak jsem hrál hokej. První vzpomínku tak budu mít určitě z Nagana. Doma jsme koukali s dědou, on byl vždycky takový kritik. Pak Aleše Valentu si pamatuju. A z letní? Určitě desetibojaře, ať už Romana Šebrleho nebo Tomáše Dvořáka. Z moderního pětiboje jsme pak sledovali až Libora Capaliniho v Aténách.“

Čím to, že je český pětiboj tak úspěšný? Kvalitními trenéry, zázemím, tradicí?

Vším, co jste řekl. Zázemí je důležité a na Dukle ho máme skvělé. Trenéři jsou také vynikající, Jakuba Kučeru považuju za nejlepšího pětibojařského kouče na světě. Přijde mi geniální, jak má vymyšlenou přípravu i všechno okolo.

Říkáte o sobě, že olympijská medaile byla odmala vaším snem, ale s pětibojem jste začal až v patnácti. Předtím jste tedy toužil po velkém hokejovém úspěchu?

Vždycky to tak bylo. Nemůžu dělat sport jen tak, pořád mám potřebu ho dělat proto, že můžu něco vyhrát. Asi bych nedovedl chodit někam každý den a na závody nejezdit, nebo na nich být poslední. Pro mě je ten pocit vítězství skoro jako závislost, ale to asi pro každého sportovce, jakmile jednou něco vyhraje. Ten pocit je neskutečný, když se povede něco, na co celý život trénujete.

S hokejem jste skončil kvůli pětiboji?

To ne, na pětiboj jsem se dal asi dva roky potom. Spíš mě hokej nějak přestal bavit. Pak jsem dva roky dělal atletiku, chodil hrát volejbal, zkoušel všechno možné, ale nic jsem nedělal pořádně. Až pak na pětiboj jsem chodil každý den.

Pětiboji se ale věnoval i váš otec, netíhl jste k němu odmala?

Myslím, že jsme se o tom s tátou bavili. Ale neříkal, že bych měl dělat pětiboj proto, že on se mu věnoval taky. Ani teď nechodí a neříká, že ví o pětiboji všechno. Věří mně i trenérovi, za to jsem mu vděčný.

Je akorát začínat s pětibojem v patnácti, nebo se dá trénovat už od útlého dětství?

Když jsou děti malé, nedá se tomu říkat pětiboj, jen se běhá a plave, postupně se přidává střelba, pak šerm… Často přicházejí plavci, které přestalo bavit plavání, protože to musí být podle mě hrozná nuda plavat pořád tam a zpátky. (úsměv)

Ke které disciplíně jste si vy nejdéle hledal cestu?

Určitě ke střelbě. Byl jsem relativně dobrý ve zbytku, ale střelba mi kazila závody. Byl jsem trochu nervák, ani technicky jsem nebyl dobrý. Až od doby, co jsem přišel k Jakubu Kučerovi, jsme na střelbě hodně pracovali a zlepšuje se. Teď už mám výkony stabilní.

Váš otec s vámi teď jezdí na závody?

Když je to blízko, tak ano. Do Německa nebo Maďarska přijede vždycky, občas i ségry s mámou. I do Ria rodiče poletí, za což jsem strašně rád. Je fajn vidět, jakou mají radost, i pro tátu je to podle mě splnění snu. Sám se na olympiádu nedostal, i když byl také blízko.

Na svých internetových stránkách charakterizujete pětiboj jako sport, jenž v sobě snoubí skromnost, loajalitu, gentlemanství… Opravdu je tím pětiboj výjimečný?

Obecně ty vlastnosti ve sportu musejí být. Ale pětiboj je podle mě specifický těmi disciplínami. Šerm je mušketýrský sport, k tomu galantnost patří. Jízda na koni je krásná, estetická, člověk musí dodržovat nějaká pravidla, nemůže přijít v teplákách. Myslím, že kdo chce být v pětiboji dobrý, musí v sobě ty hodnoty mít.

Žádné podrazy se tedy nedějí?

Občas tam jsou lidi, kteří by pro vítězství udělali cokoliv, včetně podvodů při šermu. Většinou to jsou Egypťani, ti to snad mají v krvi… Občas člověka až zamrzí, když je někdo schopen jít přes mrtvoly, ale takových je minimum.

Všichni čeští elitní pětibojaři si za poslední roky prošli zdravotními potížemi, vy jste nebyl výjimkou. Zlomený prst ze šermířského tréninku už je jako dřív?

Není. Je tlustší, nedá se tak ohnout, ale stačí to, doktor Kebrle udělal úžasnou práci. Je malý zázrak, že dál můžu dělat pětiboj. Ta zlomenina byla hodně blbá v tom, že šlo o ukazováček, kterým střílím, a jemná motorika je hodně důležitá. Teď se určitě nemůžu vymlouvat, že bych střílel špatně, protože mám křivý prst…

Už předtím vám přivodil zranění kůň, který vás zavalil. To bylo asi ještě horší zranění.

Mně se stávají taková zajímavá zranění… To bylo ještě nepříjemnější v tom, že jsem měl prasklou pánev a přišlo se na to asi po měsíci. Určitě to bolelo víc, ale z prstu jsem byl nervóznější, protože to bylo před olympijskou kvalifikací a hrozně by mě mrzelo, kdybych na ní nemohl závodit.

Jak se vrací na koně po těžkém pádu? Platí to, co třeba u automobilových nehod, tedy, že by měl člověk co nejdříve zase řídit?

Podle mě je to stejné. Přece jen koně jsou velká zvířata, člověku to zůstane v hlavě. Ale tohle se normálně nestává, koně mají také pud sebezáchovy. Nějakou dobu jsem byl nervóznější, když se kůň třeba začal stavět na zadní, ale to už je pryč.

Mezi svými koníčky uvádíte i vaření. Co je vaše specialita?

Je pravda, že vařím rád. Bydlíme s kamarádem na bytě, nechce se mi chodit tolik do restaurací. Samozřejmě občas zajdeme na kebab, ale když mám o víkendu čas, snažím se vařit zdravěji. Nejradši jakékoliv maso nebo ryby…

Jan Kuf
Narozen: 11. května 1991 v Praze
Sport: moderní pětiboj
Trenéři: Jakub Kučera
Klub: Dukla Praha
Úspěchy: mistr světa ve smíšené štafetě z Berlína 2015 (s Natálii Dianovou), bronzový z MS 2014 ve Varšavě, mistr Evropy v individuálním závodě i smíšené štafetě (s Natálií Dianovou) ze Sofie 2016, stříbrný ve štafetě mužů (s Ondřejem Polívkou a Michalem Sedleckým) z ME 2013 v Drzonkówě, bronzový v soutěži družstev z ME 2012 v Sofii (s Michalem Michalíkem a Michalem Sedleckým), ME 2014 (s Ondřejem Polívkou a Martinem Bilkem) a ME 2015 (s Ondřejem Polívkou a Davidem Svobodou), juniorský vicemistr Evropy ze Székesfehérváru 2012.
Stav: svobodný
Vzdělání: student Vysoké školy ekonomie a managementu
Záliby: playstation, vaření, rybaření, pivo, surfing.

Reklama

Související témata: