Článek
„Podle prvotních plánů jsme měli startovat až v srpnu na Německé rallye," vypravuje Kopecký ve sluncem zalitém servisním parku v městečku Salou. Tým Škody Motorsport je v obležení fanoušků. Nejen těch českých navlečených do zelených triček s logem mladoboleslavské automobilky a na zádech se jmény posádky nových mistrů světa kategorie WRC2. Dorazily jich stovky, aby osobně viděly jistého šampióna při posledním vystoupení v sezóně. V úvodu roku si mohl Kopecký nechat o takovém oslovení jen zdát.
„V Monte Carlu jsme vůbec neměli startovat. Ani Korsika nebyla v plánu. Ale pak se v prosinci rozhodlo, že dostaneme šanci hned v prvním podniku sezóny," popisuje Kopecký.
V knížectví na břehu Středozemního moře pokořil všechny soupeře. „Věděl jsem, že musím vyhrát, abych si otevřel cestu k dalším startům. Přijal jsem to jako fakt. Tlak jsem neřešil. Nemělo smysl trápit se povinností zvítězit," říká s úsměvem šestatřicetiletý borec, který s navigátorem Pavlem Dreslerem zdrtil soupeře i na všech dalších soutěžích, do nichž nastoupil.
Když Tidemand nezvládl vítězně Britskou rallye a tým Škoda Motorsport potvrdil, že poslední závod sezóny v Austrálii vynechá, byl titul pro Kopeckého zpečetěn. „Ale oslava nebyla. Ještě mám jisté plány tady ve Španělsku," neskrývá Kopecký, že by rád sezónu končil jako nepřemožitelný. Jaká byla cesta k největšímu úspěchu českého pilota v historii mistrovství světa?
Rallye Monte Carlo
„Informaci o startu jsme dostali až v první polovině prosince. Měli jsme k dispozici menší tým, než je zvykem při soutěži mistrovství světa. A startovali s vozem, který jsme pilotovali v předešlé sezóně při českém šampionátu. Bylo pro nás důležité maximálně uspět, abychom si otevřeli cestu na další závody. Vítězství bylo naprosto senzačním vstupem do sezóny. Následně jsme dostali od Škody podporu pro další závody."
Rallye Korsika
„Vedli jsme od začátku do konce. Neriskovali jsme a celou dobu se snažili vyvarovat defektů. Věděli jsme, že musíme vyhrát, abychom nezahodili šanci bojovat v dalších soutěžích o titul mistra světa. Několikrát jsem na ostrově jel v minulosti, ale nikdy nevyhrál. Měl jsem buď smůlu nebo byl můj styl příliš opatrný. Letos vše klaplo bez problémů."
Rallye Sardinie
„Mám ji spojenou s ošklivým počasím, které jsem na Sardinii nikdy v minulosti nezažil. Teplota maximálně osmnáct stupňů, mraky, při první etapě déšť celý den. Určité pasáže byly jako ve Walesu. Do všeho nízká oblačnost. Nezačali jsme nejrychleji, ale vítězství v nejtěžší zkoušce nás vrátilo do boje o první místo. Na konci druhé etapy už jsme byli první a v neděli jen hájili vedení. Za klasických podmínek tolik vlastních Sardinii. Vedro, sucho a hodně prachu."
Německá rallye
„Drželi jsme první místo, podmínky byly složité, hodně pršelo. Na legendární zkoušce Panzerplatte jsme si chtěli vybudovat větší náskok, ale při prvním průjezdu jsme udělali defekt a ztratili osmadevadesát vteřin. Klesli jsme na devátou příčku. Nemyslel jsem si, že bychom mohli vyhrát. Francouz Eric Camilli ve Fordu Fiesta měl však technické problémy, což nám pomohlo. Na zkouškách jsme letěli. A v průběhu neděle se dostali na první místo. Euforie byla obrovská."
Turecká rallye
„Poprvé v sezóně jsme se potkali v přímém souboji s týmovým kolegou a obhájcem titulu Pontusem Tidemandem. Už bylo jasné, že o první místo jedeme jen my dva. Šlo o přímý souboj na hodně specifické trati a v lokalitě, kde se jelo poprvé, tudíž nikdo z nás neměl výhodu zkušeností z minulých ročníků. Hned po pondělním testu mi došlo, že nepůjde o nic snadného. Cesty byly děsně rozbité, všude ostré kameny. Faktor štěstí a smůly hrál velkou roli. Drželi jsme první místo, a pak udělali defekt na obou předních kolech. Na erzetě nás předjel Pontus. Ale po patnácti kilometrech jsme ho předjížděli zase my. Děsně drsná soutěž, která byla o dojetí, nikoliv závodění. V cíli jsem si uvědomil, že jsme titulu hodně blízko."
