Rubriky:

Atletika

Špotáková je proti plošnému trestu: Olympiádu bez Rusů si nedovedu představit

26. května 2016 08:10 - Praha

Čtyři turbulentní roky má za sebou Barbora Špotáková. Po druhém olympijském zlatu narození syna, úspěšný oštěpařský návrat, nečekaný odchod od kouče Jana Železného a nedávná zlomenina nártu. Přesto je v Riu odhodlána zabojovat o unikátní vítězný hattrick.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Hodně vás poslední roky změnily?

Hodně, stoprocentně.

Co nejvíc? Narození syna?

To možná ani tolik ne. Spíš přišel zlom poté, kdy jsem rok po jeho narození strašně dřela a vrátila se vítězstvím na mistrovství Evropy v Curychu. Pak jsem zase dřela, ale loni jsem tak nějak zjistila, že jsou důležitější věci, oštěp pro mě není alfa a omega. Samozřejmě po vítězství zase půjdu, ale jsem jiná.

Váš pověstný „tah na branku“ není tak velký jako třeba před Londýnem?

Je pořád velký, ale vím, že teď je to o dost komplikovanější. Když si zlomíte nohu, je to blbý… Neházím flintu do žita, ale najednou to nejde na sto procent. Vím, že se to může povést, ale nemusí.

První olympijská vzpomínka
„Vybavím si olympiádu v Soulu 1988, to už jsem vnímala maskota. A taky stovku Bena Johnsona, pak chyceného za doping. Atletika se u nás hodně sledovala, táta trénoval, takže měl doma stopky. Vždycky jsme je u televize mačkali, kdo bude blíž vítěznému výkonu.“

Lekla jste se po zranění při tenise na soustředění, že můžete mít po olympiádě?

To jsem si nemyslela, ani ta léčba nepostupovala nijak pomalu na to, že ta zlomenina byla velká. Spíš pak, když se člověk zklidní, je šest týdnů o berlích a musí se úplně zastavit… Ale držím se toho, že je dobré nepřepálit začátek, pořád je dost času se rozjet. Není špatné dohánět.

Loňskou sezónu, kdy jste neměla trenéra, jste chtěla pojmout volněji. Letos je to jiné?

Samozřejmě. Letos to bylo nastavené jinak, to chápala celá rodina.

I syn Janek to poznal?

Přišlo mi, že je schopný to poznat. Všichni tak jsou nastavení, akorát se stala tahle nepříjemnost… Ale kdybych měla nějaký únavový syndrom, je to horší. Ta zlomenina má pořád šanci se úplně zahojit, že o ní člověk ani neví.

Nedávno ukončil kariéru další dvojnásobný olympijský vítěz Andreas Thorkildsen, jenž se poslední roky trápil se zraněními…

Takhle já končit nechci, to ne. To bych si musela urvat prsní sval na házecí ruce. Chci bojovat a rozloučit se důstojně, to je pro mě obrovská motivace. Když už na tu olympiádu jedu, věřím, že to bude dobré. Jsem bojovnice a budu i s tou nohou, nikdy se mi nebude chtít úplně končit.

Takže si dokážete samu sebe představit, jak závodíte třeba i na veteránských závodech, jako vaše maminka?

Klidně. Snad jo, když to půjde.

Co je pro vás lákavější představa příštího léta? Mistrovství světa v Londýně, nebo druhý potomek?

Asi by se nabízelo to druhé dítě. Je hrozně těžké to plánovat, ale asi bychom o něm uvažovali. Jenže je tu ta zika…

Máte z viru obavy?

Asi není úplně ideální to udělat stejně jako v Londýně… (syn Janek se narodil devět měsíců po olympiádě – pozn. red.)

Dal vám loňský rok bez trenéra s nevydařeným světovým šampionátem v Pekingu víc, než kdyby šlo vše hladce, a třeba jste si z Číny přivezla medaili?

Myslím, že to bylo dobře. Bylo fajn, že tam byl happyend v podobě vítězství v Diamantové lize, ale důležité bylo i zjištění, že silou všechno neurvete. Nejde si napsat věci na papír a podle toho jet. Trenér je důležitý, to jsem poznala asi nejvíc. Člověk potřebuje někoho, kdo ho vidí zvenčí a kdo mu k tomu něco řekne. Aspoň něco málo… Také jsem si odnesla, že musím mít fyzioterapeuta, takže se mnou teď vždycky někdo jel. Říkala jsem si, že péči musím mít, protože už jsem starší. Ale jak je vidět, když si máte něco zlomit, tak si vás to najde…

Letos už nemusí vaše maminka fungovat i jako masérka?

Už ne. Také to má letos složitější, všichni jedeme na sto procent směrem k olympiádě. To už bych ji strhla.

I tréninková skupina s mladými atlety je asi příjemné oživení.

Měli jsme to tak naplánované, než jsem si právě při tenise s jednou kolegyní ze skupiny zlomila nohu. Pak jsem se od všech oddělila, házela ze sedu…

Vaše tréninková parťačka prý hrála dříve tenis závodně, tak jste byla nahecovaná?

Samozřejmě jsem to chtěla uhrát. Měla jsem brejkbol… (lehký úsměv)

Už máte vymyšlené, na jak dlouho do Ria poletíte? Při mistrovství světa v Pekingu jste říkala, že vás dlouhý pobyt o samotě vysál…

Vysálo mě, že jsem byla bez Janka i Lukáše, to bylo nejhorší. Teď tam budu s Lukášem, tak si člověk vezme aspoň kus domova s sebou. Má hotel blízko olympijské vesnice, tam snad budu převážně. Ale uvidíme na místě, jak to bude vypadat. Platí se předem sto procent ceny, je to drahé, pak si zlomíte nohu… Je to takové vratké, což člověk poznává, jak stárne, že je všechno otázkou vteřinek. Je takový poprděnější. Tomu se moc nedá čelit, věk vám ukazuje, co se děje kolem vás. Všechno může být jinak.

Stále není jasné, jestli se olympiády po sérii dopingových afér zúčastní ruští sportovci, teď je v podezření i vaše dlouholetá soupeřka Abakumovová. Měli by podle vás Rusové v Riu startovat?

Mně se nelíbí, aby je úplně odkrouhli. Nedovedu si představit olympiádu bez Rusů. Asi tam byly obrovské problémy, je dobře, že se na ně přišlo. Ale zakazovat jim účast mi přijde blbý. Někdo v tom nejel a nemůže na největší akci svého života? Snad tak nerozhodnou. Nemám ráda žádné plošné zákazy, ujeté mi přijde i zakázat kouření ve všech hospodách…

Mezi řadou návrhů změn, které se v souvislosti se snahou o očištění atletiky objevily, bylo i vynulování všech světových rekordů, tedy včetně vašeho. Co na to říkáte?

Ideální mi to nepřijde. Začít odznova? Vždycky někdo půjde jinou cestou. Ublíží se lidem, kteří se na svěťák nadřeli, ať už Honza Železný, Jarmila Kratochvílová.… To ne.

Barbora Špotáková
Narozena: 30. června 1981 v Jablonci nad Nisou
Disciplína: hod oštěpem
Trenér: Rudolf Černý
Klub: Dukla Praha
Úspěchy: Olympijská vítězka z Pekingu 2008 a Londýna 2012, držitelka světového rekordu 72,28 m (ze Stuttgartu 2008), mistryně světa z Ósaky 2007, vicemistryně světa z Berlína 2009 a Tegu 2011, mistryně Evropy z Curychu 2014, vicemistryně Evropy z Göteborgu 2006, bronzová z ME 2010 v Barceloně, vítězka seriálu Diamantová liga 2010, 2012, 2014 a 2015, vyhlášena Sportovkyní roku 2008 a 2012, sedmkrát zvolena Atletkou roku.
Stav: svobodná, přítel Lukáš, syn Janek (3 roky)
Vzdělání: na Zemědělské univerzitě v Praze získala v roce 2009 inženýrský titul v oboru ekologie
Záliby: procházky se psem Kevinkou, plážový volejbal, cyklistika, tenis, výlety pod stan, cizí jazyky, práce na zahrádce, četba životopisů, hudba (Tři sestry)
Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika