Článek
Je soustředění na Tenerife odlišné od těch, jaká jste zažívala s předchozími trenéry?
Je jiné, stejně jako celá příprava. Ještě mi zbývá pár dnů, ale proběhlo dobře, povedlo se.
O tom vás přesvědčil i rychlostní test, kdy jste dvě čtyřstovky zvládla rychleji než v létě před olympiádou?
Z těch časů jsem byla překvapená jako blázen, vůbec jsem to nečekala. A to trenér měří časy hodně přísně, kdyby měřil (předchozí kouč) Dála Kupka, bylo by to ještě rychlejší. Měla jsem hroznou radost, je vidět, že trénink dává smysl a zlepšuju se.
Na překážkách vás potkal i pád…
Nikdy jsem na nich nespadla, otřesená i sedřená jsem byla dost. Neměla jsem svůj den, asi jsem se úplně nesoustředila, navíc jak děláme nové věci a byla jsem rychlejší, hůř jsem se do těch mezer srovnávala. Měla jsem i pohmožděný kotník, ale přijela Helča Fuchsová, šla jsem k ní na lehátko, za dva dny mi to splasklo a mohla jsem trénovat bez omezení.
Soustředění absolvujete také s mladou Balzerovou svěřenkyní Tiffany Eidnerovou, na Tenerife jsou i další české skupinky včetně vaší první trenérky Dany Jandové, takže samotou netrpíte…
To je hrozně fajn. Tiffany s trenérem odletěli v pondělí, byli tu čtrnáct dnů, já tu jsem do pátku. S Danou jsme se domlouvaly, že tu bude se svou skupinou, tak holkám občas něco poradím, předám postřehy, v posilovně jsem jim ukázala nové cvičení…
Takže už si pomalu zkoušíte roli trenérky, kterou si plánujete?
(úsměv) Asi to v sobě mám, baví mě, když dokážu říct, co u těch cviků sama cítím a jak by měly vypadat, a ony to v tu ránu udělají.
Program jste si zpestřila i návštěvou nejvyšší hory Španělska, sopky Teide…
Vyjede se tam autem, pak lanovkou a v 3500 metrech se dá udělat malý výlet. Strávili jsme tam asi dvě a půl hodiny a ta výška je znát. Jak vystoupáte rychle od moře, občas se vám zamotá hlava při rychlejším pohybu, jste zadýchanější. Ale bylo tam krásně.
Kdy plánujete první závody v hale?
Ještě to ladíme, ale chtěla bych běžet někde překážky s kvalitními soupeřkami. Určitě poběžím i čtvrtku a na jedné z těch tratí bych se ideálně představila na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě.
Větší šanci cítíte pořád na čtvrtce, které jste se poslední roky v hale věnovala?
Určitě. Ale i šedesátka překážek je výzva, mám osobák 8,25 a trenér říká, že bych mohla běžet kolem osmi sekund, což by bylo super.
Zveřejněny teď byly změny v Diamantové lize pro příští rok, čtvrtka překážek se před finále poběží jen na čtyřech mítincích místo šesti, to vás jistě nepotěšilo.
Z toho radost nemám, mítinků je málo… Tak jsem ráda za Zlatou tretru, mohla bych běžet na Odložilově memoriálu. Ale jak bude málo závodů v Diamantové lize, bude velký tlak na dráhy, kam se vejde osm lidí. Tak bude potřeba ze začátku sezóny zaběhnout dobrý výkon, aby se člověk do těch závodů vůbec dostal.
V pondělí vám bude třicet let. Chystáte velkou oslavu?
Zrovna jsem si říkala, že jsem dlouho narozeniny neslavila, a když je to těch třicet, nějakou oslavu bych možná udělat měla.
Berete třicítku jako určitý životní přelom?
No vůbec to nechci. (směje se) Člověk si řekne, že mu táhne na čtyřicet, už to není jako ve dvaceti. Nadšená nejsem, ale cítím se dobře a to je přece hlavní, jak se člověk cítí.
Příští týden skončí i vaše vláda nad českým sportem, volit se bude Sportovec roku. Koho byste si přála jako svého nástupce?
Trošku se obávám, že letos skončí dlouholetá vláda žen… (úsměv) Myslím, že by měl vyhrát Lukáš Krpálek. Získal olympijské zlato, podle mě si to zaslouží on.
