Rubriky:

Atletika

Nechceš závodit za nás, ptají se v Polsku Maláčové? Jsem spokojená Češka, odpovídá

3. března 2017 10:27 - Bělehrad

Novou tyčkařskou energii se před rokem a půl vydala hledat do Polska a teď nemá důvod k pochybám, že udělala dobře. Devětadvacetiletá tyčkařka Romana Maláčová má v letošních tabulkách zapsáno sice „jen“ 450 cm, ale její hodně nadějné pokusy o patnáct centimetrů výše při domácím šampionátu vysílaly pozitivní signály o její formě. A 465 centimetrů by v sobotu v Bělehradě klidně mohla být výška, na níž se budou rozdělovat medaile.

 

Jan Kucharčík

Vidíte to podobně? Vždyť za Řekyní Stefanídiovou je druhý nejlepší letošní výkon 467 centimetrů Němky Ryzihové…

Hodně lidí se mě ptá, ale snažím se o tom nepřemýšlet. Je pravda, že když budu skákat výšky na první pokus, kolem 465 by to mohlo být. Ale jedna věc je tabulky a druhá psychika, mítinky jsou něco jiného než mistrovství Evropy, kde reprezentujete svou zemi a nervozita je větší.

Na mistrovství republiky laťka ze 465 centimetrech padala po dlouhém váhání…

Formu mám, každý závod jsem skákala přes 450 centimetrů, na mistrovství republiky bylo těch 465 nejblíž. Už se mě ptal i manažer, jak je možné, že 450 skáču s takovou rezervou a víc ne, jestli tam není nějaký psychický blok. Je pravda, že tam skáču možná s menší lehkostí a větším tlakem, když cítím, že na to mám, a začnu trochu šílet.

Už vloni jste říkala, že v Polsku vás učí větší sebedůvěře.

Dostávají to do mě. Můj trenér (Dariusz Los) volal kouči Piotra Liska a říkal mu: Hlavně jí uklidňuj, jde jen o to, aby si věřila.

V Polsku jste druhou sezónu, dá se říct, že jste tam zdomácněla?

Musím říct, že jo. Začátek byl hrozný, ale teď se tam cítím jako doma.

Jak často jezdíte z Vratislavi domů?

Teď jsem pořád v Polsku, hodně cestuju na závody, k rodičům jsou to další čtyři hodiny tam a čtyři zpátky. Když jsem dokončovala studia, jezdila jsem každý týden a strašně mě to vysilovalo, už také nejsem ve věku, kdy mi to tolik nevadilo. Snažím se co nejvíc regenerovat a cestování minimalizovat.

Jako host jste skákala i na polském šampionátu, nelákali vás k „přestupu“?

Ptají se, jestli nepřemýšlím o občanství, ale zatím takový plán nemám. Kdybych si našla polského partnera, tak neříkám, že se to nikdy nemůže stát, ale teď jsem spokojená Češka. Reprezentuju svoji zemi, jen žiju v Polsku.

V čem je kouzlo polské tyčky? V minulosti zářily Pyreková s Rogowskou, teď sbírají úspěchy Lisek, Wojciechowski či Sobera?

Je tam polská trenérská škola, máme od základů úplně jiný trénink, přípravu i technické věci dělají po svém. Vždycky měli dobré tyčkaře, teď tam je po holkách díra, i proto se ptali, jestli bych tam chtěla. Ale vždycky přijde nějaký propad, u nás také po mně s Jířou (Ptáčníkovou) delší dobu nikdo nebyl, až teď Amálka Švábíková. Teď mají Poláci zase výborné chlapy, Lisek skočil šest metrů, to je hodně prestižní…

Vaše skupina u trenéra Lose vypadá jak?

Má asi patnáct členů, ale trénuju já s Robertem Soberou a pak mladí, i když Robert je teď po dvou operacích kotníků, měl přetrhané vazy.

Michal Osoba (Bělehrad), Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika