Článek
Naposledy odjíždíte na vrcholnou akci. Nic to s vámi nedělá?
Teď ne. Hodně se těším, možná víc než v předchozích letech. To, že jsem se rozhodl skončit, mi pomáhá. Jedu tam proto, že chci reprezentovat, ne proto, že musím. Bude to naposledy, kdy budu mít na sobě reprezentační dres, a to mi za to stojí. Asi jsem v tomhle nacionalista.
Nedolehne to na vás na stadiónu?
Myslím, že ne. V Ostravě to na mě dolehlo docela dost, až jsem byl sám ze sebe zklamaný, ale to byla hodně srdeční záležitost. Mistrovství Evropy je něco jiného.
Přípravu vám ale zkomplikovalo zranění lýtka.
Ale já jsem spokojený, ve Stockholmu jsem opět dokázal, že házet umím. Nejedu si do Göteborgu jen tak zazávodit, ale házet naplno. Vždyť mistrovství Evropy jsem ještě nikdy nevyhrál. A pro mě medaile z takové akce znamenala vždycky víc než mítinky a peníze.
Jakákoliv medaile vás potěší?
Určitě bych s ní byl spokojený. Když budu mít obrovské štěstí, můžu vyhrát. Jsem realista a v jiných obdobích jsem byl připravený lépe. Ale nevzdávám to. Když jde někdo na stadión s tím, že nemůže uspět, nikdy nic nevyhraje. Psychika je u sportu důležitá.
Na Göteborg máte ale dobré vzpomínky. Na mistrovství světa 1995 jste tam vyhrál.
Pokud vím, tak jsem tam házel právě jen jednou. Bylo to jedno z nejjednodušších mistrovství světa, v kvalifikaci jsem tam hodil 90 metrů a ve finále jsem měl tři nejdelší pokusy soutěže. Takže vzpomínky mám určitě dobré.
Tentokrát ale největším favoritem nejste.
To jsem nebyl ani před olympiádou v Sydney a vyhrál jsem. Bude záležet na kvalifikaci a na tom, jak se kdo dá dohromady na finále. V něm má šanci v podstatě každý, i když Pitkämäki s Thorkildsenem ji mají větší. Ale bude na ně velký tlak a stačí, když jeden pokus doletí daleko.
Další potenciální soupeř Rus Makarov se odhlásil. Jste rád?
Je to škoda, jako kamaráda bych ho tam samozřejmě rád viděl, ale z pohledu závodníka, který chce uspět, je to o jednoho soupeře míň. Ale radši bych byl, kdyby tam přijel a já ho porazil.
Stačí vám den pauzy mezi kvalifikací a finále?
Potřeboval bych tak týden, ale to mi asi nikdo neschválí. (úsměv) Budu muset v kvalifikaci házet dobře technicky, protože když se to provede správně, jsou ty následky menší.
Ve Stockholmu jste se stal světovým veteránským rekordmanem. Jak vám to zní?
Je fakt, že mi hodně lidí poslalo SMS, tak jsem si říkal, co se děje... Věděl jsem, že mám rekord nad 35 let, ale o tomhle nad 40 jsem ani moc nepřemýšlel. Ale pro mě to není podstatné, spíš mě těšilo, že jsem hodil, na co jsem měl. Pětaosmdesát metrů není málo na to, že jsem předtím na tréninku tolik neházel. Fyzicky jsem dobře připravený už ze zimy, akorát jsem si nebyl jistý, jak na tom jsem s technikou. A ten závod mě uklidnil.
Teď už jen dolaďujete formu?
Trénink už je teď lehký, akorát řeším, co se sobotou. Odlétáme v jedenáct hodin, tak nevím, jestli mám jít trénovat už v devět hodin ráno, nebo až v Göteborgu. Asi to nechám až tam.
Berete s sebou fyzioterapeuta Koláře?
Já jsem mu říkal, že nemusí jezdit. Kdyby se náhodou něco stalo, tak už se během jednoho dne stejně nic zachránit nedá. On by tam samozřejmě byl prospěšný, ale spíše vnitřně. Jsou lidé, kteří energii dávají, a ti, co ji berou. A on je přesně ten typ, který tu pohodu dává.
Velkou českou nadějí bude i Barbora Špotáková, která několikrát říkala, že vy jste jedním zhlavních důvodů, proč přešla k oštěpu. To se asi příjemně poslouchá.
Ona oštěpu rozumí a sama dokáže odhadnout, co její tělo potřebuje. Bude to mít složitější po psychické stránce, protože pojede poprvé na velkou soutěž v roli favoritky, ale já v ní vidím člověka, který může být jednou nejlepší na světě a který může vyhrát olympiádu v Pekingu. Předpoklady má fyzické i psychické. Když bude s něčím chtít poradit, rád pomůžu.
Prý od vás dostává i tretry.
Ostatní mají buď menší nebo větší nohu, ale ona má stejnou jako já. Mám ještě dvacet párů nových treter, tak co bych teď s nimi dělal? (smích)
