Hlavní obsah

Aby mohla dát svou ledvinu kamarádovi, rozhodla se radikálně zhubnout

Rebekah Ceidro se rozhodla shodit pár kilo. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby to nedělala pro svého kamaráda, kterému chce věnovat svou ledvinu. Vím, jaké musí mít obavy, já je mám také, říká. Ale to nevadí, 33letá matka od rodiny se rozhodla zachránit svého kamaráda a kolegu z práce.

Foto: Profimedia.cz

Když jde o život, může pomoci třeba i běhání. (ilustrační foto)

Článek

Když Rebekah jednoho červencového rána projížděla sociální sítě, uviděla post dávného přítele Chrise Moora, kterému lékaři dávali posledních šest až dvanáct měsíců života. Bylo mu diagnostikováno chronické onemocnění a prý potřebuje novou ledvinu, jinak zemře. Rebekah věděla, že Chris nedává své soukromé věci běžně na internet, věděla, že její přítel musí být úplně zoufalý.

Zjistila, že má vhodnou krevní skupinu, a to byla první pozitivní věc. Rebekah navštívila univerzitní zdravotní středisko, na němž proběhly další testy vhodnosti dárcovství. Bylo ještě jednou třeba prověřit krevní skupinu, rodinnou anamnézu, ale bylo nutno absolvovat i psychologickou přípravu. „Lékaři mi řekli, že musím myslet i na sebe, že je to krok, který mne ovlivní nejen pro dnešek, ale pro dalších několik desítek let," řekla odhodlaná zachránkyně.

Nastal ale zásadní problém. Dárkyně měla nadváhu. V době prvních příprav vážila 99 kilo. To se zdálo lékařům opravdu hodně. Pokud bude chtít Rebekah opravdu svému příteli pomoci, musí svou hmotnost výrazně upravit. „To mě tak nějak žensky ranilo. Jsem opravdu příliš tlustá na to, abych někomu zachránila život?" ptala se sama sebe.

Hned druhý týden od prvního vyšetření se zúčastnila svého prvního závodu na pět kilometrů, který organizovala restaurace, v níž Rebekah pracuje jako vedoucí. Začala běhat každý den. Vstává dříve, aby stihla svůj trénink. „Vstávám, protože to dělám pro Chrise. Aby mohl přežít, musím já pokořit svou lenost," vysvětlila novopečená běžkyně.

Běhá teď od šesti do deseti kilometrů i šestkrát týdně, trénuje také s činkami i vlastní hmotností. A její snaha se začíná vyplácet. Shodila už 17 kilogramů, což je dvojnásobek toho, co jí lékaři původně doporučili. A v merku má i nějaké překážkové závody a příští rok by chtěla zdolat maraton.

„Ve svém životě jsem udělala změnu, kterou nelze vrátit," uvědomuje si. V srpnu ji čeká poslední návštěva lékařů, kde budou finalizovány detaily transplantace. Vědci prý dodnes nedokáží přesně určit, zda běh skutečně prodlužuje život, ale v tomto případě je zcela evidentní, že ano. Dokonce zachraňuje.

Dokázali byste takto pomoci někomu jinému?
Ano, nejspíš ano.
35,1 %
Nevím, nejsem si jistý/á.
52,3 %
Ne, bojím se, že ne.
12,6 %
Celkem hlasovalo 553 čtenářů.

Reklama

Související témata: