Zřítil se do osmdesátimetrové rokle, měl řadu zlomenin, ztratil polovinu krve. I tak se vrátil

Sáhla na něj smrt. Před devíti lety se při Giro d´Italia zřítil do osmdesát metrů hluboké rokle. Následně prožil několik dní v kómatu, s řadou vážných zranění zůstal dva měsíce v nemocnici. Ale Španěl Pedro Horrillo na cyklistiku nezanevřel. Vrátil se do kolotoče Grand Tour. Nejprve jako novinář, nyní plní roli řidiče v konvoji největšího závodu planety.

Třiačtyřicetiletý závodník, který prošel stájemi Vitalico Seguros, Mapei Quickstep a Rabobank, startoval ve čtyřiadvaceti klasikách a třinácti Grand Tour. Ta poslední se mu málem stala osudnou. V květnu 2009 v osmé etapě Gira při sjezdu za pelotonem ztratil kontrolu nad kolem. Měl štěstí, že jeho stroj zůstal na silnici. Týmový kolega Jos van Emden si tehdy kola všimnul a vysílačkou přivolal pomoc. „Nebýt rádia, Pedro mohl zemřít. Debaty o jeho zrušení jsou absurdní," prohlásil později Van Emden.

Záchranáři vyprostili Horrilla jen díky závěsným nosítkám pod vrtulníkem. Měl otevřenou zlomeninu stehenní kosti na levé noze, poškozený kolenní kloub, zlomenou ruku, zlomené obratle, zlomená žebra, propíchnuté obě plíce a utrpěl ztrátu poloviny krve. „Nečekal jsem, že ho najdu živého," přiznal Sergio Levi, záchranář, který jej vyprostil z rokle.

Horillo však jako zázrakem neměl zlomenou páteř, nedošlo k žádnému poškození mozku. Už osmnáct hodin po nehodě byl schopný komunikovat s manželkou Lorenou. Rabobank mu držel místo v sestavě, ale rodák z Eibaru, který před startem profesionální kariéry vystudoval filozofii, se rozhodl ukončit sedm měsíců po děsivé nehodě kariéru.

„Měl jsem štěstí, že moje tělo fungovalo. Už jen možnost sám se obléknout představovala vítězství. Moje levá noha fungovala jen na čtyřicet procent ve srovnání s pravou. Bylo nemožné se vrátit na nejvyšší úroveň," vysvětluje Horrillo, jemuž karambol připomínají dnes a denně jizvy na noze i na ruce.

Za volantem škodovky

Španělský borec, který osmkrát startoval na Vueltě, třikrát na Giru a dvakrát na Tour de France, však na cyklistiku nezanevřel. Po absolvování rehabilitačního procesu se do pelotonu vrátil. Nejprve jako tiskový mluvčí stáje Rabobank, a už čtrnáct měsíců po nehodě jako zpravodaj španělského listu El País na Tour de France. Z nejslavnějšího závodu planety psal sloupky i pro nizozemský deník De Volkskrant. Nyní plní už několikátým rokem při Tour de France roli řidiče doprovodného vozu Škoda v závodní koloně.

„Vlastně trošku závodím, protože během etapy používám v autě sportovní režim," směje se Horrillo, jenž nezapře ani za volantem temperament. Zaujatě poslouchá vysílačku, sleduje televizní přenos na tabletu, studuje mapu. „Ještěže mám automatickou převodovku. Dělám toho tolik, že soustředit se ještě na řazení by bylo moc. Ale vždy je pro mě na prvním místě bezpečnost diváků," popisuje Horrillo.

V závodním konvoji má spoustu přátel. Co chvíli se s někým pozdraví, prohodí pár slov. Na tváři mu věčně září úsměv i přes všechno, čím si prošel. „Řídit doprovodný vůz je fajn. Jsem v kontaktu s lidmi kolem trati, s pelotonem. Většinu etap jezdíme s otevřenými okénky i střešním oknem. Cítím se trošku jako jezdec," lebedí si Horrillo nad novou rolí.