Rubriky:

Cyklistika

Štybar jel do cíle na prázdném kole

28. ledna 2006 18:54 - ZEDDAM

Dvacetiletý český cyklokrosař Zdeněk Štybar sice v nizozemském Zeddamu obhajoval titul mezi jezdci do 23 let, ale nebyl papírově největším favoritem. Vždyť domácího Booma ani Belgičana Alberta v sezóně ani jednou neporazil. Brzy s nimi však odjel a trojice zvyšovala náskok. Na zmrzlé trati s těžkým sjezdem nebyla nouze o pády.

Jeden se nevyhnul ani Štybarovi. V předposledním kole udělal chybu v zatáčce a na zem srazil i Alberta. "Chtěl jsem je překvapit tím, že seskočím z kola a zatáčku vyběhnu. Je to takový psychologický moment. Když na rovině seskočíte před soupeřem, často ho to rozhodí. Ale pozdě jsem přibrzdil a ustřelilo mi kolo. Byla to moje blbost," vysvětloval.

Dobrý trénink

Každý se pokoušel nastupovat, ale žádný z úniků neměl dlouhého trvání. Až v závěrečném sedmém okruhu to v lesíku zkusil Štybar. Přesně v tom místě, které mu poradil jeho trenér Vojtěch Červínek. "V životě by mě nenapadlo, že to vyjde. Ale když jsme tady spolu v prosinci a lednu trénovali, nechal mě Vojta to místo projet snad stokrát. Dal mi impuls, já osobně bych si útok nechal až na silnici, na spurt jsem si věřil," popisoval cyklokrosař belgické stáje Fidea.

Získal k dobru pár metrů, a i když na dlouhé asfaltové rovince soupeři dotahovali, titul už si sebrat nenechal. Ještě jednou se otočil dozadu, a když projel cílem, vyletěly ruce nad hlavu. Trenér Červínek byl dojatý, radoval se i kouč reprezentace Petr Klouček. "Být to o sto metrů delší, asi bych nevyhrál," přiznal po závodě Štybar.

Kolo naštěstí ušlo až na silnici

"Závěr jsem totiž jel na poloprázdném předním kole," prozradil nečekanou informaci. Co se stalo? "Asi 300 metrů před cílem jsem trefil v rychlosti kamínek. Naštěstí to byl pomalý defekt a ušlo to až na silnici. Ve spurtu jsem proto ani nemohl jít ze sedla," popsal Štybar.

Získal svou čtvrtou velkou cyklokrosovou medaili. V letech 20022003 byl bronzový mezi juniory, poslední dva roky opanoval kategorii do 23 let, v níž může startovat ještě za rok. "To by bylo krásné. Pokud vím, tak se to ve třiadvacítce nikdy nikomu nepovedlo," zasnil se závodník ze Stříbra.

Po závodě si vychutnával českou hymnu na stupních, užíval si první chvíle s dalším nejcennějším kovem na krku. "Velkou oslavu uspořádám až doma po sezóně. Pozvu všechny lidi, kteří na mých úspěších mají zásluhu."

Jan Krůta, Právo

Zrušit