Rubriky:

Lyže a snowboard

Koudelkovi se splnil žlutý sen. Bouchly ve mně emoce, jásal po premiérovém triumfu

24. listopadu 2014 07:17 - Klingenthal/Praha

Přicházející zima by na můstcích mohla patřit Romanu Koudelkovi. Pětadvacetiletý skokan na lyžích to naznačil při první zastávce Světového poháru v Klingenthalu, kde svůj parádní víkend korunoval premiérovým triumfem v seriálu!

 

Jens Meyer, ČTK/AP

Už jste byl ve Světovém poháru třetí i druhý, teď přišla výhra. Jak chutná?

Je to něco fantastického. I když nebudu říkat, že jsem s tím po sobotním závodě družstev trochu nepočítal. Před prvním skokem jsem byl lehce nervózní a trochu ho pokazil. Ale s Richiem (trenér Schallert – pozn. red.) jsme se bavili, že druhá kola mívám lepší a je výhodnější útočit zezadu než z první pozice. Druhý skok byl lehce zpožděný, ale jinak se povedl, pocit jsem měl fantastický. Splnil se mi takový sen – mít na sobě žlutý trikot, ještě mi to ani nedochází.

Jak vám sluší žlutá barva pro lídra Světového poháru?

Já myslím, že fantasticky, kdybych ji udržel až do konce Světového poháru v Planici, vůbec bych se nezlobil. (úsměv)

Vstup do sezóny nemohl být lepší, v Klingenthalu vám vyšly všechny skoky…

Udělali jsme přes léto s Richiem hodně dobrou práci a pokračujeme v tom. Chtěl bych poděkovat i paní Sládečkové, která mě dala po psychické stránce dohromady.

Jak jste se cítil po prvním kole, kdy vám patřila čtvrtá příčka?

Byl jsem celkem klidný. Věděl jsem, že když skočím daleko a lidi tady dole zařvou, ty nahoře by to mohlo znervóznět. A to se povedlo, jsem nadšený.

Takže po skoku dlouhém 139,5 metru už jste věřil, že vyhrajete?

Tušil jsem, že budu vysoko, ale spíš jsem čekal druhé místo, protože Andy Wellinger má nervy ze železa a já myslel, že to udrží. Zaplaťpánbůh pokazil a já se mohl radovat.

Byly to velké nervy, než rozhodčí spočítají body vašich soupeřů?

Byly. Kraft skočil daleko, to jsem byl nervózní, ale šel za mě. U Fannemela jsem počítal, že by mohl zkazit, vítr mu neseděl. Akorát u toho Wellingera jsem čekal, že ho lidi vyhecujou. Ale nevěděl jsem, jaký foukal vítr, byl jsem docela nervózní, to čekání byla věčnost…

Co jste v ten moment prožíval? Věděl jste, co vás jako vítěze závodu čeká?

Já to neřešil, bouchly ve mně emoce. Měl jsem tu dva bratránky, přítelkyni a kamaráda, kteří mi fandili, a za to jim patří dík. Překvapili mě už v pátek, byli tu celý víkend, připravili krásnou vlajku, měli speciální trubky, které jsem slyšel až nahoru… To mě zahřálo u srdíčka.

Už v létě jste si pochvaloval příchod kouče Schallerta k týmu. Čím vám tak sedl?

Na to nemám odpověď. Prostě jsme si padli do noty, bezmezně mu věřím, dal jsem na něj ve všem. Byl šťastnej, už v sobotu při družstvech jsem ho poprvé viděl se pořádně radovat, to mě překvapilo a měl jsem z toho dobrý pocit.

Světový pohár pokračuje za týden ve finském Kuusamu, jak se těšíte tam?

Strašně moc. Hlavně to bude pro mě nová pozice, budu skákat poslední, to jsem nikdy nezažil. Chci na tyhle skoky navázat, být dál v pohodě a uvidíme, co z toho vzejde.

Co se dá udělat pro to, aby forma zůstala?

Totéž co doteď. Sezóna je dlouhá, můžou přijít výkyvy. Ale když se mi povede skákat do desítky stabilně, věřím, že ještě nějaká ta bedna nebo i vítězství můžou přijít.

Zmínil jste psycholožku Zdeňku Sládečkovou. Prozradíte, jak vám pomáhá?

Nechci to moc popisovat, jsou to soukromé věci. Trochu hypnóza a relaxace, ale hlavně mi dodává sebevědomí. Jsem typ člověka, který se radši drží při zemi, a ona se mě snaží dostat nahoru. Začalo to minulý rok v prosinci, kdy mi bylo nejhůř. A když to řeknu blbě, ona je tak ukecaná baba, že mi hlavu úplně otočila. Na jaře jsem odcházel zase jako usměvavý Roman.

sob, Právo

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard

Filtr článků - Lyže a snowboard