Článek
Jak vám bylo, když jste v poslední minutě musela proměnit trestné hody?
Jak Jekatěrinburg snižoval manko, říkala jsem si, ještě bacha na to. Musela jsem se na ty svoje šestky trochu zklidnit, ale věděla jsem, že je prostě musím dát. Nebyla jiná možnost. Ztratit takhle skvěle rozjetý zápas, to by už byla jen naše hloupost.
Svědčila vám pozice těch, od nichž se triumf rozhodně nečeká?
Určitě to pro nás bylo plus. Neměly jsme co ztratit, stály proti nám top týmy. Kdyby někdo před startem Final Four řekl, že si dojdeme pro zlato, znělo by to všem hodně bláznivě. Pořád tomu nevěřím, opravdu.
Vypadáte hodně vyčerpaně, měla jste ještě na konci finále z čeho brát?
Sáhla jsem si úplně na dno. Nechaly jsme tam každá úplně všechno, jinak to ani nešlo. Říkaly jsme si, že by to mohla být poslední šance v životě. Sil ubývalo, ke konci jsme se skoro plazily, ale dřely jsme.
Co myslíte, že rozhodlo o pokoření super silného Jekatěrinburgu?
Naše obrana, ta byla skoro ideální. Hrály jsme ji hodně týmově, vypomáhaly a v tom jsme měly navrch. Moc pomohly i zkušenosti trenérky Hejkové, ona ví o hráčkách všechno, umí poradit, vyhecovat i správně vynadat.
Srovnáváte teď svoje tři euroligová prvenství?
Zažila jsem triumf s třemi týmy, které se dost lišily, ale každé prvenství bylo krásné. Teď jsem hodně šťastná za USK, které dlouho zůstávalo před branou Final Four a letos nám to krásně vyšlo v Praze před fanoušky, kteří byli naprosto úžasní a děsně nám pomohli. Jsou pod tím vítězstvím taky mohutně podepsaní. To už je asi česká rarita: když se hraje doma, tak se vždycky vyhraje.
Jak bude vypadat oslava?
Asi bude velká, nechci nijak lhát. Ještě zmobilizujeme rezervy z vyčerpaného těla a určitě do oslavy půjdeme. V hotelu Diplomat bude zřejmě něco připravené. Měly jsme tu kamarády, známé, rodiny, chceme slavit se všemi. Myslím, že to s holkama dáme.
