Článek
Loni v létě jste na brankářském postu v Plzni nahradil veterána Radka Motlíka, který byl hvězdou extraligy. Jak se cítíte v roli jeho nástupce?
Především musím říci, že když jsem podepisoval smlouvu s klubem, tak ještě nebylo jisté, že Radek Motlík odejde. Dokonce existovala šance, že v týmu budeme oba.
Zavzpomínal jste si při návratu na svá předešlá léta v Plzni?
Získal jsem s týmem dva tituly, z roku 1998 a 1999. Tehdy byl v kádru i nynější hlavní trenér plzeňského áčka Martin Šetlík. Uteklo to rychle, ve dvaačtyřiceti letech už mám něco za sebou. Ale kolega-brankář Josef Kučerka, který chytá za Hranice, je ještě o čtyři roky starší, než já.
Jak se vám zamlouvá česká extraliga?
V popředí jsou společně s Plzní ještě týmy Zubří, Dukly Praha, Lovosic a z pátého místa se může tlačit dopředu Karviná. Takže před play off není nic jasného, každý klub má ambice.
I když jste nezažil plzeňský mistrovský hattrick, vnímáte velké tlaky s ohledem na to, že vašemu družstvu patří pozice favorita?
Všichni hrají proti nám. Když dvakrát nebo třikrát vyhrajete extraligu, je čím dál tím těžší na to navazovat při obhajobě ligového zlata.
Uvažujete ještě o návratu do české reprezentace?
Už je to dlouho, co jsem byl v národním týmu. Naposledy jsem chytal snad před deseti lety. V reprezentaci jsme se potkali i bratrem Petrem, absolvovali jsme spolu takříkajíc pár zápasů. Ale pro mě je národní tým už uzavřenou kapitolou.
Takže se soustřeďujete výhradně na plzeňské angažmá?
V klubu jsem nejen brankářem, ale i trenérem gólmanů a hrajícím asistentem hlavního kouče Martina Šetlíka. Těch funkcí je tedy víc. Když je člověk na hřišti, nejde toho tolik ovlivnit. Vedu speciální tréninky brankářů, o které se starám. Takhle jsem to zažil v Německu, a je to praxe, která se postupně dostává i k nám.