Rubriky:

Ostatní

VIDEO: Ženy mají pro psí spřežení větší cit, říká první Češka, která uspěla v Norsku

23. dubna 2009 14:05 - PRAHA

Jsou závody, v nichž má i poslední místo cenu vítězství. Vyprávět o tom může česká musherka Jana Henychová, která v březnu jako vůbec první neskandinávská žena se svým psím spřežením úspěšně absolvovala závod Finnmarkslopet. Víc než 1000 km ujela v oblasti daleko za polárním kruhem za necelých devět dnů. Místy až v pětatřicetistupňovém mrazu, s minimem spánku a maximální péčí o psy. „Ti jsou na prvním místě, sebe neřeším,“ říká sedmatřicetiletá milovnice dobrodružství.

 

Karel Zadrobílek

Nejsevernější závod psích spřežení na světě startuje i končí v městečku Alta v norské oblasti Finnmark a účastníky zavede podél finských hranic až k Rusku, kde se stočí zpět na západ. Závodníci cestou musí projet třinácti kontrolními stanovišti, kde se většinou odpočívá a kde čekají další členové týmu se zásobami. Na saních každý startující povinně veze věci na spaní, jídlo pro sebe i pro psy na 24 hodin, světlice, mapy, lopatu a další vybavení pro přežití v pustině.

Henychová na startu zapřáhla do saní čtrnáct psů plemene sibiřský husky, do cíle přijela s osmi. Podle pravidel musí cílem projet minimálně šest psů. „To, že přivezete do cíle polovinu psů ale neznamená, že by ti ostatní cestou uhynuli! Ti, kteří jsou příliš zmožení se nechají pomocníkům na průjezdních kontrolách,“ vysvětluje se smíchem musherka z Horního Maxova.

Těžké saně se s pomocí spřežení pohybují rychlostí zhruba deset v kilometrů v hodině a musher je ovládá především s pomocí tzv. lídra, vůdce smečky, který reaguje na hlasové povely. „Saně řídím dobrým slovem,“ říká s nadsázkou Henychová. „Samozřejmě, že musím řvát, abych psům vysvětlila, co chci. K lídrovi to je deset metrů,“ doplňuje.

Trasa závodu FinnmarkslopetTrasa závodu Finnmarkslopetfoto: archiv

Útrapy jako odměna 

Letošní - 29. ročník závodu - patřil ženám. Vůbec poprvé byla v cíli nejdříve zástupkyně něžného pohlaví a velkou pozornost budila i první Češka na startu, resp. vůbec první účastnice nepocházející z Norska. Bez ohledu na to, že závodní pole se ztrátou uzavírala. „Na banketu pro vítěze už bouchalo šampaňské, a mně chybělo ještě dvě stě kilometrů. To už jsem ale věděla, že mě nestopnou, že do cíle dojedu,“ líčí Henychová, podle níž je ženám mushing blízký. „Chlapi to hrnou hodně na sílu, ženy mají větší cit,“ má jasno.

Během téměř devítidenní ságy musela bojovat se samotou, vichrem, mrazem. Okamžik, kdy by chtěla se vším praštit, prý ale nepřišel. „Vzhledem k tomu, že jsem od léta vstávala každý den ve čtyři ráno a trénovala se čtyřiadvaceti psy, najezdila 2000 kilometrů a dalších tisíc během dvou měsíců přípravy v Norsku, byl závod takový bonbónek za odměnu. Nakonec si užíváte únavu i bolest, navíc víte, že jednou to musí skončit. Osm, devět dní se dá vydržet,“ říká přesvědčivě sympatická plavovláska, jíž splnění snu přišlo na 250 tisíc korun.

V hlavě už přitom nosí další velkou výzvu. Nejslavnější závod psích spřežení na světě, aljašský Iditarod. Více než 1800 kilometrů dlouhé dobrodružství z Anchorage do Nome přitahuje jako magnet. „Ráda bych na Aljašku v horizontu dvou let. Budu ale muset vytvořit evropský tým. Závod vyjde na tři milióny korun, které v Česku dohromady nedám,“ dodává.

Pavel Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní