Článek
Za reprezentaci jste odehrál jen tři zápasy, nebyl jste na loňském mistrovství světa a najednou start na olympiádě, kde se představí největší světová esa. Byla pro vás pozvánka do Turína velkým překvapením?
Docela jo. V Pardubicích jsem měl perfektní sezónu, ale na šampionát do Vídně jsem stejně nejel. Byl jsem dost zklamaný, tak jsem si řekl, že před olympiádou tomu dám volný průběh. Když pojedu, fajn. Když ne, svět se nezboří. Přehnané naděje jsem si nedělal.
Takže jste si na únor naplánoval dovolenou?
To zase ne, ale asi bychom někam na pár dnů vyrazili. V koutku duše jsem přece jen doufal, že do Turína pojedu. Olympiáda je jednou za čtyři roky, má větší váhu než mistrovství světa. Když byl v létě sraz nominovaných v Kravařích, měl jsem z hovoru s trenérem dobrý pocit a říkal si, že by to mohlo vyjít. Ráno po oznámení nominace jsem našel v telefonu asi deset esemesek a to už jsem věděl, že je to dobré.
Pídil jste se na internetu po reakcích českých fanoušků?
To ne, já se tímhle moc nezaobírám.
V zámoří se často píše, že obranná hra bude na olympiádě slabinou českého týmu. Co si o tom myslíte? V Turíně s největší pravděpodobností budete členem tzv. checking line s výrazně defenzivními úkoly.
Takhle staví nároďák i Kanada. Kromě útočných hvězd je tam i lajna na černou práci. Já teď chodím v Montrealu na oslabení snad nejvíc z celého týmu a to je taky hlavní důvod, proč si mě Hadamczik vybral. V našem mužstvu bude ale víc forvardů, kteří umějí i výborně bránit, třeba Petr Čajánek. Já bych v tom takový problém neviděl.
V týmu jsou Milan Hejduk a Aleš Hemský, s nimiž jste v Pardubicích získal titul. Hrát s nimi vás neláká?
Bylo by hezké zase tu spolupráci oživit, poslední slovo ale má trenér.
O Hemském se také mluví jako o možném kandidátovi na post v klíčové řadě s Jágrem.
Aleš si s tím, jak ho znám, moc hlavu neláme. Nepochybuju ale, že by tuhle roli taky zvládl.
Sledoval jste po startu NHL problémy Pardubic v české extralize?
Koukal jsem, jak se sunou tabulkou dolů. Snad se tu krizi už podařilo zažehnat. Hlavní je, aby jim neuniklo play-off.
Loni se vám narodil syn, plánujete pro něj archivovat zápasy z Turína a jednou mu ukázat, jak třeba střílíte gól Kanadě?
(Smích). Možná ano. V první řadě chci ale na olympiádě něco pořádného předvést. On už to doma v Čechách někdo natočí a pak se na to po letech třeba koukneme.
Z Montrealu budou na olympiádě kromě vás také Rusové, Fin, Slovák i Švýcar. Už jste mezi sebou stihli uzavřít sázky, jak to v Itálii dopadne?
Pomalu se to blíží. Jenže teď se nám v Montrealu moc nedaří, takže se spíš staráme, aby se to obrátilo. Něco ale určitě připravíme.
Kouč Hadamczik byl minulý týden na vašem zápase s New Jersey, měli jste čas prohodit pár slov?
Zaslechl jsem, že tam je, ale nepotkali jsme se.
Co jste říkal na výkon Patrika Eliáše, který se v dresu Ďáblů proti vám předvedl dvěma góly a dvěma asistencemi?
Patrikovi přeju, aby se zase vrátil do formy a hlavně už byl zdravý. Trefoval se po našich chybách, moc radosti mi neudělal. Mohl ještě chvilku počkat. (smích)
V Pardubicích jste se předvedl jako střelec, u Canadiens vám ale přidělili mnohem defenzivnější úlohu. Jste s ní spokojený?
Ale jo. Já jsem na to v Kanadě zvyklý. V poslední době ale nastupuji jako centr druhého útoku. To dobře ví i trenér Hadamczik, že jsem univerzální. Můžu hrát všude.
Obranná práce je pro vás v souvislosti s přísnějším posuzováním zákroků v NHL určitě těžší. Na olympiádě to nemá být jiné.
Pořád je hlavní být mezi hráčem a brankou. Já jsem na tom bruslařsky dobře, ale je pravda, že někdy si člověk pomohl třeba malým háčkem a na to si teď musím dávat větší pozor.
Ve statistikách této sezóny máte zatím sedm gólů a deset asistencí. Jste s touto bilancí spokojený?
Pomalu se dostávám na svůj průměr. Za posledních pět zápasů mi tam nějaké bodíky naskákaly. Předtím to ale byla docela hrůza, snad patnáct utkání jsem se nemohl trefit. Tyčky, břevna. To už je doufám pryč.
V současné době jsou Canadiens na hraně postupu do play-off. Je vedení v rozpaku z toho, jak se vyvíjí sezóna nebo je to zatím nechává v klidu?
Před námi je ještě přes čtyřicet zápasů, takže stát se může dost věcí. Neznám tým, na který by občas nesedla krize. Na startu sezóny jsme měli třináct výher a tři porážky, byli pomalu nejlepší z celé NHL, pak se to otočilo. Naopak třeba Buffalo začalo hrozně a dostalo se z toho. Uvidíme, co nás čeká.
Po delší pauze se vrátil do týmu Radek Bonk, v čem vám nejvíc chyběl?
Radek měl dlouho problémy s třísly, ale teď se třetí lajna po jeho příchodu začala víc prosazovat. Zraněný byl i Tomáš Plekanec, už ale začíná pomalu bruslit.
V Montrealu hrajete už dlouho a po sezóně byste se měl stát volným hráčem. Nelákala by vás změna působiště?
Už jsem o tom dost přemýšlel. Do března je dead line pro výměny hráčů. Záleží na tom, zda a jaký mi Canadiens nabídnou kontrakt. Teď se nám moc nedaří, takže to vypadá, že změny opravdu přijdou.
