Článek
Na prvním místě to je rychlobruslařka Martina Sáblíková. Osmnáctiletá juniorská světová rekordmanka jela do Turína s přáním skončit do osmého místa, ale i určitou nadějí na medaili. K té jí chybělo na 5000 m pouhých 81 setin sekundy, což jsou přibližně tři metry. To je fantazie a příslib do budoucnosti i vzhledem k sedmému místu na 3000 m.
Jednoznačně by bylo dobré vytvořit jí podmínky, třeba i na úkor "olympijských turistů" z jiných sportů. O českém rychlobruslení dala pořádně vědět na krátké dráze také Kateřina Novotná. Ze sportu, který byl ještě před pár měsíci popelkou, se může stát královna.
Dravost a odvaha, to jsou vlastnosti, které zdobí sjezdaře. Velkého úspěchu dosáhl jen Ondřej Bank v kombinaci, ale chuť, s jakou jdou do bojů i jeho kolegové Filip Trejbal, Martin Vráblík nebo Kryštof Krýzl, je nakažlivá. Mají nesrovnatelně horší podmínky než špička, ale pod heslem Úspěch nebo nic se mohou prosadit. Neodradí je ani hrůzostrašné pády, naopak - je v nich cosi bojovně nakažlivého.
I přes nenaplnění medailové naděje odvedla kvalitní výkon v boulích Nikola Sudová a lze si jen přát, aby se na její úroveň dotáhla i mladší sestra Šárka, která jde v jejích stopách.
Běžecké lyžování může sázet na Lukáše Bauera, Martina Koukala a Jiřího Magála. Do party potřebují ještě jednoho, který jim nepokazí štafetu. Zmíněná trojice vzhledem k faktu, že olympijští vítězové zrají po třicítce, ještě zdaleka neřekla poslední slovo. I když třeba nezvítězí, v závodech jsou vidět. Škoda, že je o lepší výsledky připravily smůla a lidská nedůslednost. Především tito tři mají ve svých rukou budoucnost běžeckého lyžování i šanci, že nadále zůstane vlajkovou lodí českých zimních sportů, pokud mu "vlajku" nevezmou rychlobruslařky.
