Hokejistům ani trenérům se nelíbí rozdílné rozměry ledu

Podle aktuálního soupisu Asociace profesionálních klubů (APK) čtyři kluby hrají na kluzišti se šířkou 26 metrů (Karlovy Vary, Sparta, Kladno a Litvínov), zatímco naopak čtyři kluby preferují variantu 29 metrů a více (Pardubice, Liberec, Olomouc a Mladá Boleslav), což jen výstižně symbolizuje roztříštěnost v soutěži. A pak je tu samozřejmě další skupina, která volí zlatý střed.

„Máme zmapované, jaký klub má jaký rozměr a podle toho budeme přizpůsobovat taktiku. Na tom velkém hřišti je to složitější, protože hráči na něm musí vyrůstat, být na něj zvyklí a je to bruslařsky náročné,“ přibližuje trenérský pohled Radim Rulík, nově na střídačce Kladna.

To na svém zimním stadionu používá právě „štíhlou“ variantu a Rulík se snaží Rytířům vtisknout aktivní pojetí hry, kterým se pod jeho vedením prezentoval národní tým na zlatém šampionátu v Praze. A i to může zaskočit protivníky, kteří naopak trénují a doma hrají na „letištích“. „My máme v Olomouci širší kluziště, a když nás hodíte do autobusu, odvezete na Kladno, tak se s tím první třetinu pereme. Tým, který je na to zvyklý, toho využije, je to pro něj výhoda,“ míní brankář Matěj Machovský.

Jeho někdejší spoluhráč Michal Kunc, jenž v této sezoně obléká dres Komety, se u Machovského slov hořce pousměje a okamžitě mu naskočí vzpomínky. „Přijeli jsme na Kladno, měli ve třetí minutě přesilovku, já dostal puk na kruh a hned u mě byli dva hráči. Vypíchli mi ho, ujeli a dali gól v oslabení. Bylo to vinou malého hřiště, protože je těžké se hned adaptovat a pro domácí je to výhoda. Tak to tam bylo vždycky. Dostali jsme v první třetině tři góly a už to nedohnali.“

Kunc i Machovský vzápětí dodají, že by byli pro zavedení jednotných rozměrů. Podobně to vidí i útočník Plzně Adam Tittlbach. „Bavili jsme se o tom v kabině a shodli jsme se, že nechápeme, proč nejsou všude stejné rozměry. Dávalo by to největší smysl.“ A zlatý šampion z Prahy Michal Kempný svůj negativní postoj, který je zmíněn v úvodu textu, rozvede: „Je opravdu velký rozdíl pro tým, který trénuje a je zvyklý na větší rozměry a potom přijede k nám na Kladno nebo do Karlových Varů. Hokej je jiný než na větším kluzišti, není to fér.“

Rozdíl tří až čtyř metrů je vskutku zásadní, i proto se Jaromír Jágr na přelomu tisíciletí nikdy po sezoně v NHL nehnal na světové šampionáty. Hokej na zámořských kluzištích a těch evropských považoval za jiný sport. Ti z úzkých kluzišť musí na širokém víc bruslit, při přesilovkách je to najednou od mantinelu mnohem dál k brance, musíte tak pozměnit své zažité šablony. Opačný přechod najednou hokej výrazně zrychlí, gólmani jsou častěji v permanenci.

„Když přijedete z velkého na malé, je to horší, protože je všechno rychlejší. Při přesunu z malého na velké to může být jednodušší, že máte na všechno víc času, můžete hrát pomaleji a dát si záležet na některých věcech,“ míní Machovský. Útočník Tittlbach lehce oponuje: „Pořád jde o hokej. A pokud jsi dobrý na velkém hřišti, budeš dobrý i na malém.“

Jenže ač posloucháte stesky hráčů, tak svůj názor nejspíš neposunuli do klubových kanceláří, neboť na půdě APK nikdo z týmových manažerů či šéfů toto téma neotevřel a už vůbec nepřišel návrh na sjednocení či zúžení okna, v němž se lze pohybovat. „Rozdíl mezi kluzištěm širokým 26 a 30 metrů je z pohledu hry samozřejmě znatelný, a chápeme, že hráči i trenéři toto téma vnímají. Mění se prostor, rychlost rozhodování, způsob napadání i četnost osobních soubojů. Na druhou stranu se všechny extraligové stadiony pohybují v rozmezí, které připouštějí platná pravidla, takže nejde o nějaký neregulérní stav,“ řekl Sport.cz ředitel extraligy Martin Loukota.

Jistá snaha o sjednocení rozměrů přitom ve světovém hokeji byla. V roce 2019 Mezinárodní hokejová federace IIHF rozhodla, že se šampionáty budou po vzoru NHL hrát na rozměrech 60 × 26 metrů (v zámoří je vzhledem k používání stop přesně 60,96 × 25,91) a chtěla, aby k tomu přistoupily i jednotlivé soutěže. Jenže covid, který za nedlouho zasáhl svět, změnil i u hokeje ekonomické priority a ze všeho sešlo.

Ještě v roli reprezentačního trenéra to významně vadilo Radimu Rulíkovi, který prahl po jednotném zámořském rozměru, a nechápal, že je v tomto IIHF liknavá. „Kdybych měl kouzelnou hůlku Harryho Pottera, tak je to už zítra,“ říkal. Stále si za tím stojí. „Připouštím i kompromis, který jsme měli na MS v Praze, tedy 58 × 28. Ale 60 na 30 už je pro mě moc, to je letiště a takový bandy hokej.“

Mimochodem, O2 Arena, kde Rulík a spol. před dvěma lety získali zlato, taky nově zeštíhlila. I kvůli Světovému poháru, který se v Praze odehraje v únoru 2028, teď Sparta bude soupeře vítat na kluzišti s rozměrem 60 × 26 metrů, kvůli čemuž upravila také tréninkovou arénu v Holešovicích, aby hráči byli zvyklí.

Olomouckým hokejistům tak přibyla nová „nepříjemná“ adresa, zatímco Rulík se naopak dočkal dalšího „zimáku“ podle svého gusta. Tak třeba jednou bude mít šířku 26 metrů všude i bez kouzelné hůlky.