GLOSA: Roli reprezentačního buditele Šilhavý splnil, teď ho ovšem čekají náročnější výzvy

31. března 2021 12:58 - Praha

Vzpomínáte? Po období temna naplněném jen bezradností a bezvýchodností, v níž se národní tým zmítal v Jarolímově éře, byl nový kouč Jaroslav Šilhavý vítán u české reprezentace jako fotbalový buditel. Řečeno s nadsázkou, jako takový F. L. Věk té pochmurné doby, který si cestu k reprezentaci musel tvrdě prošlapat z Kladna přes štace na českém jihu i severu, aby mu až mistrovský titul získaný v pražském Edenu poskytl puvoár pro inauguraci do funkce hlavního kouče národního týmu.

Sport.cz, FAČR

Jako asistentovi a žákovi Karla Brücknera, trenérskému pragmatikovi, a hlavně kouči ochotnému a schopnému komunikace navenek a s hráči zrovna tak, což v daný moment představovalo nesmírně důležitý aspekt.

Přesto jisté obavy Šilhavého příchod k reprezentaci provázely. Hlavně z toho, zda pragmatismus nepovýší nade vše, protože zkušenosti ze zmiňovaných štací ho pochopitelně naučily, že účel světí prostředky a vypovídající hodnotu mají jen a pouze výsledky.

Obavy to byly naštěstí liché, i když při počátečním zdolávání stanovených milníků byl z Šilhavého celkem logicky pragmatismus ctít. To když hned po příchodu k reprezentaci zatíženou neblahým Jarolímovým dědictvím musel nejprve zabránit ještě hlubšímu propadu českého národního týmu ve světovém žebříčku a hlavně pak hrozbě, že v Lize národů vypadne i z druhé divize a bude účinkovat o level níž ve společenství soupeřů považovaných ještě pár let před tím za outsidery, pro českou reprezentaci vhodné leda tak za sparingpartnery.

Darida: Porážka ve Walesu je velká komplikace! Věřím ale, že ještě všechno napravíme

K výsledkům a zdolaným milníkům se ovšem postupně přidával herní a výkonnostní progres. Fotbalový entusiasmus rovněž, stejně jako narůstající sebevědomí, víra ve vlastní schopnosti a um.

Devizy patrné jak v úspěšné kvalifikaci o EURO, tak i následně v druhém ročníku Ligy národů, kdy si Šilhavého výběr i v nelehké koronavirové době vybojoval postup do elitní divize mezi velikány evropského fotbalu.

Teď v probíhající kvalifikaci o světový šampionát 2022 v Kataru česká reprezentace tyto devízy zase o něco povýšila. Tedy, povýšila je v úvodním duelu proti Estonsku, a hlavně v sobotu v Praze proti Belgii, kde si proti týmu figurujícím na světovém žebříčku FIFA na  piedestalu zasloužila vyhrát.

Útočník české reprezentace Michael Krmenčík poté, co v kvalifikačním duelu s Belgií nastřelil tyč.

Vlastimil Vacek, Právo

„Kluci sami chtějí hrát aktivně, otevřeně, dopředu, dostávat se do šancí. Baví je to a jsou spokojeni," pochvaloval si Šilhavý přístup a zápal hráčů a hráči zase fotbal, který jim trenér ordinuje.

Třetí díl březnového kvalifikačního trojboje byl už trochu jinou kapitolou. Určitě ovlivněnou Schickovým vyloučením v samém úvodu druhého poločasu, nesporně poznamenanou i tím, co se kolem reprezentace před cestou do Cardiffu v souvislosti s Kúdelou dělo a čím si procházela.

Tajemství odhaleno. Kúdela je ve Walesu, sám tam chtěl. Jaká bezpečnostní opatření ho provázejí?

I proto prohra ve Walesu, proto také rozpaky z výkonu a výsledku překrývající vydařený vstup do kvalifikace a herní progres, který reprezentace v předchozích zápasech s Estonskem, a především Belgií prokázala.

Pro český fotbal šlo o pozitivní zjištění. Pro Šilhavého o pochvalné vysvědčení, do něhož se promítly nejen výsledky, ale i fotbal, který jeho tým předvádí.

Pochopitelně že trenér profituje z herního progresu a výkonnostního vzestupu pražské Slavie, z formy hráčů, jejich sebevědomí a zkušeností posbíraných na evropské pohárové scéně.

V zápase proti Belgii jich mimochodem postavil do základní sestavy hned sedm, kteří v Edenu v poslední době působí nebo jím prošli, ve Walesu šest. A další měl a má k dispozici. Na lavičce, i třeba v Rusku, což je případ momentálně zraněného Krále.

Nespokojenost s remízou? Omyl, Šilhavý i po skvělém výkonu hlásá pokoru

Netají se tím a děkuje za to. Trpišovskému, stejně jako i dalším klubovým trenérům, kteří hráče pro reprezentaci připravují. Stejně jako za to musí děkovat kouč Belgičanů Roberto Martínez Guardiolovi v Manchesteru City, Zidaneovi v madridském Realu, Contemu v milánském Interu. Ani De Bruyne, Courtois, Lukaku a spol. by bez jejich práce nepřijížděli na srazy Rudých ďáblů v takové formě a na takové výkonnostní úrovni, v jaké už po několik let jsou. Martínez by se mohl přetrhnout, ale během týdne či deseti dnů, kdy je má k dispozici, by z nich top tým nestvořil.

I to je dobré mít na paměti při hodnocení dosavadní Šilhavého trenérské éry u reprezentace a invektivách, že bez vzestupu Slavie a podílu Trpišovského by nebylo úspěchů reprezentace a pochvalného vysvědčení pro Šilhavého.

Kouče začínajícího jako reprezentační buditel a teď mířícího k dalším výzvám. Náročnějším a daleko víc sledovaným.

Gareth Bale (vlevo) slaví výhru nad českým týmem se střelcem jediného gólu Danielem Jamesem.

Rebecca Naden, Reuters

Na EURO a možná i na scénu, kterou si vyzkoušel jen jeho bývalý šéf, trenérský guru Karel Brückner. Na světový šampionát.

Cesta do Kataru by totiž měla být tentokrát schůdnější než při minulých pokusech. Navzdory prohře ve Walesu je totiž pro českou reprezentaci účast v baráži na jaře příštího roku víc než reálná, neboť ji zaručuje nejen druhá příčka ve skupině, ale díky vítězství a postupu v Lize národů i jakékoli jiné umístění. Samozřejmě při naplnění premis rýsujících se víc než reálně.

Záležet bude samozřejmě i na tom, jaká kostka Šilhavému a jeho týmu nejdříve na EURO a poté v dalších fázích kvalifikace a případné baráži padne.

I když ...

„Každý samo sebou hraje, jak mu kostka padne. Dobrý hráč ale dovede i se špatnou kostkou vyhrát," praví moudro, které teď o to víc platí i pro Šilhavého.

Mimochodem modro už přes dvě staletí staré pronesené jistým Františkem Ladislavem Hekem, na rozdíl od Šilhavého buditelem národním, písmákem, spisovatelem a skladatelem, kterého si Alois Jirásek přejmenoval na F. L. Věka.

Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny dr. Václava Jíry a Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu.

Časová osa: Sport+

Filtr článků - Sport+