Článek
"Celkem tři jsme jej drželi v obrovském větrném uragánu, vznesl se celý i se svým obsahem o váze zhruba čtyřiceti kg do metrové výšky a laminátové tyčky zátěž nevydržely.
Těším po více jak dvou týdnech na teplou sprchu a normální postel. Konečně se vyspím bez zvukového doprovodu desítek elektrocentrál a sem tam startujícího letadla, motocyklu či závodního automobilu. Vracíme se zpět do civilizace, všechny naše věci jsou zahaleny do vrstvy prachu....
Náš italský kolega uspořádal v tento poslední den v bivaku sbírku triček, propisek, fixek, bloků, papírů, hygienických potřeb, hraček, prostě všeho co sebou účastníci rallye Dakar vozí. Hračky samozřejmě jako dárky pro domorodé děti. Pořádnou hromadu věcí jsme naskládali do pytlů a krabic a rozhodli se je darovat malé vesnici na předměstí Tambacoundy, cíle třinácté etapy.
V malé vesničce s názvem Tamba-socé nás přivítal dav zdejších osadníků. Podle tradice je zde nejváženější nejstarší obyvatel, kterým byl muž ve věku 85 let. Naše šestičlenná skupina mu předala všechny dárky se slovy. "Neseme vám nějaké věci, pro potřebu vaší školy a pro vaše děti. Je to sbírka od účastníků rallye Dakar. V naší skupině jsou zástupci Španělska, Itálie, Maďarska, Brazílie a České republiky." "Děkuji vám moc jménem celé naší vesnice, jsme velmi potěšeni vaším darem...."
Děti měly největší radost s fotbalového míče. Ihned se daly do hry a proháněly kulatý nesmysl po celé vesnici. Pao, španělský sportovní novinář, nadšený fotbalista se ihned vrhl do hry. Panovala zde naprosto úžasná atmosféra. Velkou pozornost poutala také kamera, na jejímž displeji se viděly děti v přímém přenosu. Obvyklé nadšení projevovaly zejména malé holčičky, když svoji tvář spatřili na displeji digitálního fotoaparátu.
Ochotně s námi diskutovali o životě v jejich vesnici a ukázali nám jejich velmi skromné příbytky. V chatrné chýši uplácené z vody a hlíny s rákosovou střechou byl pouze rošt na spaní a radlo na kterém bylo pověšeno pár kousků oblečení. Před chýši ohniště s jednou obrovskou plechovou nádobou. Na malém dvorečku se popelilo pár slípek a pobíhal osel.
V celé vesnici je pouze jedna studna jako zdroj vody pro všechny její obyvatele. Místí obyvatelé mnohdy nemají žádný majetek, pár hadříků, ze kterých staví přístřešky jako provizorní obydlí a ti bohatší vlastní nějakou drůbež, osla či kozu. Je až s podivem jak velkým dárkem je pro ně z našeho pohledu zcela obyčejná láhev vody. O množství hraček, které vlastní každé evropské dítě se zdejším dětem nikdy ani nesnilo. Jejich hračkami jsou klacíky a kamínky, plastové lahve, nebo míč, který by u nás v Evropě už dávno ležel na skládce.
Ve vesnici Tamba-socé byl neobvyklý pořádek. Většina zdejších měst a vesnic vůbec neřeší odpadové hospodářství. Nemá vybudován žádný sytém kanalizace. Některé města vypadají jako obrovské smetiště. Jednou za čas se shrnou všechny odpadky na velkou hromadu a zapálí. Ve vesnici Tamba-socé jsem vůbec nenašla elektrické rozvody. Zdejší obyvatelé se živí pěstováním zemědělských plodin. Opět jsem se ujistila v pravdivost tvrzení. "Co nemáš, nepotřebuješ.."
