Článek
Byl to těžký postup?
Neřekla bych, že snadný, ale asi ani těžký. Celý běh byl vyrovnaný, cítila jsem se dobře, a když to jde, není to nic těžkého. V posledním a předposledním kole tam nějaké síly zůstaly, hlavně při strkání, ale něco zbylo na zítra.
Postup ze čtvrtého místa jste si kontrolovala?
Myslela jsem, že i kdybych doběhla pátá, tak by to stačilo, ale raději jsem šla na čtvrté místo. (ve skutečnosti by páté místo nestačilo – pozn. red.) Ale je jedno, kolikátí jste, když postoupíte. Pro mě to bylo nervově těžké už od pondělí, jsou to taktičtější závody, nerozhoduje, kdo má kolik naběháno, může vyhrát i člověk, který je na tom časově hůř a zvládne to lépe hlavou.
Takže jste toho v posledních dnech moc nenaspala?
Od pondělí nespím souvisle, v hotelu vůbec. Nevím, proč, není to příjemné na psychiku, ale na fyzický výkon to nemá vliv. Teď to ze mě spadlo, snad už se před finále i lépe vyspím.
Jak daleko je pro vás medaile?
Blízko i daleko. Není to nemožné, ale těžké to bude.
Jaký by vám seděl závod ve finále? Rychlý nebo taktičtější?
Já si neplánuju, jaký chci závod. Když si nějaký naplánuju a pak se mi nebude líbit, tak to pokazím. Takhle budu třeba příjemně překvapená.
Vyptávají se vás tu finští atleti, kam třeba vyrazit v Praze?
Znám se jen se Sandrou Erikssonovou a sprinterkami. Teď asi není čas na objevování Prahy, a když má někdo volný den, zvládne to sám. Akorát mi včera trenér Roman Gomola říkal, že tu má dvě volejbalistky z Finska tak mi prý napíšou, kam mají jít. (úsměv)
