Článek
Těšíte se na Turné víc, když máte sezónu takhle rozjetou?
Turné je jednou z nejtěžších částí sezóny. Jsou tam čtyři závody v krátké době, k tomu čtyři kvalifikace. Těším se na něj ale pokaždé.
Spíš jsem myslel, jestli na sobě cítíte, že vás skoky zase víc baví, když jste se teď v Engelbergu po sedmi letech vrátil i mezi elitní pětku ve Světovém poháru.
To byl jeden závod, nemůžeme z toho dělat závěry. Kdyby ta tendence dál pokračovala, bylo by to super, ale spadněme trošku na zem. Svěťák je tak šíleně vyrovnaný, že můžete být mezi pěti nejlepšími, ale také nemusíte postoupit do druhého kola. Teď v Engelbergu bylo po prvním kole v pěti bodech dvacet lidí. Z toho se dá posunout, ale také se dá hodně spadnout.
Jenže těch závodů se vám povedlo víc, do 15. místa už jste letos skončil třikrát a na Turné po letech vyrážíte jako česká jednička. Je to pro vás příjemná role?
Já už jsem věkově v pozici české jedničky hodně dlouho.(úsměv) My si z toho s klukama děláme spíš srandu, kdo je jednička, dvojka, trojka. Je jich tam dalších pět, kteří mě můžou kdykoliv přeskočit a pro mě není podstatné, kolikátý Čech budu. Já nezávodím s klukama z našeho týmu, ale se světem.
Vstup do sezóny ale celé reprezentaci tolik nevyšel. Museli jste pak něco měnit?
Já osobně ne. Já měl dobré léto, i když jsem měl nějaké problémy a moje hlava a myšlenky byly úplně někde jinde, chvíli trvalo, než se ke skokům vrátily (Janda řešil partnerskou krizi s manželkou Lucií – pozn. red.). Takže jsem neměnil nic, jen si nechávám šít nové kombinézy, i když ve stejných barvách. Abyste byl trochu konkurenceschopný, musíte je obměnit, akorát bohužel nejsme Rakušani, kteří mají na každý závod novou kombinézu, takový rozpočet nemáme. V jedné kombinéze objedu půlku Turné, na druhou vytáhnu další.
Už v létě jste vyhlásil, že tato sezóna bude vaší poslední. Když se vám bude takhle dařit i dál, nemůže se stát, že své rozhodnutí přehodnotíte?
Podívejte, kdyby sezóna opravdu šla tímhle směrem a dařilo se mi, tak se přece říká, že v nejlepším se má přestat. Já oznámil, že skončím a muselo by se stát něco nečekaného, aby se to změnilo. Na 99 procent jsem rozhodnutý, že kariéru ukončím, vždyť je mi 35 let.
Japonci Kasaiovi je jednačtyřicet a je ve Světovém poháru osmý, na Turné jede i jeho 43letý krajan Okabe...
Oni mají jinou mentalitu, jsou odlišně stavění, mají asi i trochu jiné podmínky... Kluci si ze mě dělají srandu, že v padesáti budu nejstarším účastníkem Turné, protože stejně neskončím, ale teď mě i všechny okolnosti doma vedou k tomu, abych kariéru ukončil a poohlídl se po něčem jiném. Je na to nejvyšší čas.
Po letní sezóně jste říkal, že u vás žádná nostalgie nehrozí. Skutečně ji nepociťujete, když naposled odjíždíte od můstků, kde jste třeba v minulosti vyhrával?
Vůbec. Já to nesrovnávám s tím, co bylo před osmi lety. Tehdy byly jiné kombinézy, měl jsem delší lyže, jinačí váhu... Skoky jdou každým rokem mílovými kroky dopředu, teď jsou úplně jinde. Nějaká nostalgie? Na ní bude čas, až mi bude sedmdesát, vytáhnu zpod stolu Světový pohár, dám si dvě deci vína a budu vzpomínat s vnoučaty.
Říkáte, jak se skoky změnily. I proto si ceníte, že jste opět v širší špičce?
Já si za těch osm let také prošel hroznými sezónami. Každý ode mě očekával další vítězství, ale to se bohužel nesplnilo. Samozřejmě jsem rád, že jsem vydržel, měl jsem spoustu stavů, kdy jsem si říkal, že je nejvyšší čas to zabalit. Chtěl jsem skončit před třemi lety, pak jsem se nechal ukecat do olympiády. A minulá sezóna byla na okamžité ukončení kariéry. Ve svěťáku jsem získal asi 13 bodů, skákal jsem Kontinentální pohár a na severu ani jednou nepostoupil z kvalifikace, to bylo hrozný. Pro hlavu i mé okolí, protože když se mi nedaří, dokážu být hodně nepříjemný. Proto jsem byl rád, že v létě od prvního závodu jsem začal skákat a řekl si, že do poslední sezóny dám všechno, i když jsem kvůli tomu o spoustu věcí přišel...
O to víc si ceníte aktuálních výsledků?
Ale jo, je krásné tam být. Když jsem byl pátý, všichni za mnou chodili jako bych ten svěťák vyhrál. Když byl Kasai na bedně v Titisee, také zavládlo nadšení. Veteránům se asi fandí trochu víc než mladším klukům.
Na jaký z můstků na Turné se těšíte nejvíc?
Já se netěším ani na jeden. Na závody ano, ale ty můstky, co se modernizovaly, mi nepřirostly k srdci. Já měl hrozně rád Ga-Pa, nebo tu starou kozu v Innsbrucku. Teď se spíš těším na můstky, které přijdou po Turné.
Novinkou letos budou laserové čáry, které budou přímo na dopadu ukazovat, kam potřebujete doskočit pro první místo. Jak vás to ovlivní?
Můžou mít vliv jen v tom, že budete naštvaný hned po dopadu, když uvidíte, že je čára před vámi. Já jsem typ skokana, který se nedívá, kdo kolik skáče. Do poslední chvíle, než naskočí výsledek, nevím, jestli ty metry byly dobré, nebo špatné. Teď, když uvidím lajnu, budu vědět, na čem jsem. Asi zmizí ten okamžik překvapení, jestli tam naskočí jednička nebo patnáctka. A asi bude k vidění i víc těch, jak říkáme panáčků, že když skokani uvidí, jak je ta čára daleko, přestanou bojovat, dopadnou a rozhodí rukama.
