Hlavní obsah

Byla pořád pozitivní a bojovně naladěná, vzpomíná Hejnová na zesnulou „šamanku" Fuchsovou

Michal OsobaSport.czPrávo

Svou dobrou náladou a neortodoxními metodami jí pomohla Helena Fuchsová k velkému návratu završenému druhým titulem mistra světa. Překážkářka Zuzana Hejnová dodnes uznale kroutí hlavou nad takřka magickými schopnostmi bývalé vynikající atletky, která zemřela ve věku pouhých 55 let...

Foto: ČAS - Denisa Kisialová

Zuzana Hejnová při dvoustovce na extralize na pražské Julisce.

Článek
Fotogalerie

Vaše kariéry se minuly, ale předpokládám, že už jste sledovala atletiku v době, kdy byla Helena Fuchsová pátá ve finále olympiády.

Sydney byla první olympiáda, kterou jsem začala vnímat, pamatuju si Šárku Kašpárkovou, Lídu Formanovou i právě Helču. Ještě víc z mistrovství Evropy 2002 v Mnichově, kde závodila v sedmiboji moje ségra, a já už také měla za sebou první čtvrtku.

Kdy jste se pak poznaly blíž?

Občas mi napsala zprávu, když jsem byla zraněná. Nabízela, že se za ní můžu stavit a zkusí mi pomoct. To bylo někdy v roce 2014 před mistrovstvím světa, kdy se mi po zranění nedařilo, tak mi pomohla tím, že mě začarovala.

Pracovala jako fyzioterapeutka, ale její metody byly asi netradiční.

To ano, ale měla obrovský cit vidět, co je špatně, a skvěle masírovala. Když do toho zapojila ty své alternativní metody, mělo to svůj efekt.

Označovala jste ji v nadsázce za šamanku, hned jste jejím metodám věřila?

Já tomu právě nikdy předtím nevěřila. Ale když jsem poznala Helču, až mě děsilo, jak to funguje. Tomu musel podlehnout každý, i kdo tomu nevěří...

Zkuste to přiblížit.

Měla takové kyvadlo a kruh z písmen. Zeptala se na nějakou otázku a kyvadlo se podle toho hýbalo, třeba ano a ne. A ona mi na základě toho řekla tolik věcí, že jsem jen koukala s otevřenou pusou. Pak jsem se na to třeba zeptala rodičů a oni mi to potvrdili. To bylo neskutečné, to samé s kartami, vždycky se to splnilo, až jsem si klepala na čelo...

Byla vždycky pozitivní člověk, navíc s běžeckými zkušenostmi. I ty vám předávala?

Spíš se mě snažila povzbudit psychicky, posilovat sebevědomí. A v tréninkových časech se vyznala, věděla, kolik musím běžet jaký úsek, to bylo samozřejmě také plus. Občas s námi byla i na soustředění, za to jsem jí byla vděčná, protože tam pak byla dobrá atmosféra. Měla super náladu, pomáhala mi s bolístkami, v tom byla nenahraditelná...

Byly jste spolu v kontaktu i v poslední době, kdy už ji trápila nemoc?

Myslím, že nemocná byla asi rok a půl, teď už jsme se neviděly, ale psaly jsme si. Věděla jsem, že prodělává léčbu, ale netušila jsem, že je na tom tak špatně. Byla vždycky tak pozitivní a bojovně naladěná, že to na sobě ani nedávala znát...

Reklama