Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Na závody si oštěpaři můžou, ale nemusí vozit své oštěpy. Několik typů je vždy nachystáno od organizátorů a dříve platilo, že jen pokud oštěpař používá jinou značku, než je připravena, smí si dovézt svůj. Pak ale musí počítat s tím, že je k dispozici i pro ostatní soupeře.
„Já už si několik let svoje oštěpy nevozím,“ vypráví Vadlejch. Odpadá mu tak při cestách starost o náčiní, navíc se nemusí bát, že by neměl s čím házet. „Většinou si od kluků půjčuju, jsem rád, když je dotyčný na závodě a používám jeho,“ líčí.
Jeho oblíbeným „půjčovatelem oštěpů“ je Fin Oliver Helander, s nímž se ostatně v Budapešti představí ve stejné kvalifikační skupině. „Už si z toho děláme srandu, v Dauhá jsem s jeho odházel celý závod, v Lausanne mi pak hlásil: Hele, nevzal jsem ti oštěp,“ usmívá se Vadlejch.
Podle nového pravidla už si oštěpaři můžou vozit vlastní oštěpy, i když je jejich značka na závodě k dispozici. „Je to krok kupředu,“ říká Vadlejch. U oštěpů totiž podobně jako u lyží neplatí, že čím novější, tím lepší.
„Byla výhoda, když někteří kluci měli oštěpy, které nebyly v seznamu, a měli s nimi stovky hodů na tréninku. To je úplně něco jiného než čerstvě rozbalený oštěp,“ porovnává svěřenec Jana Železného, jenž používá zelený oštěp značky Valhalla.
„Ty jasně převládají, třeba z 30 oštěpařů je má 25. Zavedené značky zůstávají, Nordic má několik typů, ale hází se Valhallou.“ dodává.
