Článek
Tabačková je držitelkou českých rekordů mezi žákyněmi, dorostenkami i juniorkami, v této kategorii se stala dokonce mistryní Evropy. Mezi dospělými ale ostravská rodačka bojovala se zraněními, absolvovala nejednu operaci a návrat.
Dostala se do finále evropského šampionátu, startovala na mistrovství světa, ale ani pod vedením Jana Železného se jí nedařilo zcela naplnit svůj potenciál.
A tak se v září rozhodla pro změnu, byť se ani nemusela stěhovat z pražské Julisky. „Na konci sezony mě oslovila a od září spolu makáme,“ popisuje její nová trenérka Špotáková.
Oštěpařka Nikol Tabačková na předloňském Memoriálu Josefa Odložila.
Osmadvacetiletá oštěpařka se zkušenostmi z vrcholných akcí má jako profesionálka jiné potřeby než zbytek skupiny Špotákové, který je spíše na začátku své atletické cesty. „Naštěstí je Nikča kovaná, hodně věcí jako fyzioterapii si dokáže zařídit sama. U těch mladších to musím zařizovat já, učím je, jak o sebe pečovat, tam jsem jako máma,“ usmívá se.
Víc se teď nacestuje. „Příští týden jedeme do Německa a když se nominuje na mistrovství Evropy do Birminghamu, tak pojedu asi taky, byť to kus prázdnin s dětmi vezme,“ ví maminka synů Janka a Darka.
Návratu na šampionát, na němž se před čtyřmi lety bronzem loučila s kariérou, by se ale pochopitelně nebránila. „To je, proč to děláme,“ říká. „Když jsem Lukášovi v září řekla, že ji beru do skupiny, tak s tím počítal a moji kluci taky. Přejou jí a baví je sledovat moji skupinu, z toho mám radost,“ přiznává Špotáková.
Tabačková už během kariéry ve třech sezonách přehodila 59 metrů, ale šedesátka jí zatím odolává. Pod vedením Špotákové absolvovala premiérový závod na prvomájovém mítinku v Ústí nad Labem. A výkon 58,33 m nebyl špatným startem spolupráce, na začátku sezony s ním vede domácí tabulky.
„Ještě tam jsou rezervy. V rozcvičení hodila docela daleko, věřím, že to předvede během sezony i v závodě,“ říká Špotáková na adresu drobné oštěpařky. „Je menšího vzrůstu, takže úplně jiný typ než já,“ popisuje Tabačkovou, na níž oceňuje její vytrvalost a odhodlání po letech problémů.
„Zdraví je u ní alfa a omega. A také, aby měla dobrou náladu. Loni si představovala, že to bude létat dál, a byla z toho psychicky dole. Ale vypadá, že se s tělem naučila pracovat. Pořídila si i sprinterské tretry a běhá v nich překážky, když viděla, že to dělají moji svěřenci, kteří začínají s atletikou. Pro Nikču jsou oživením a ona jim ukazuje, jak trénuje profesionál,“ cení si.
Kromě ní Špotáková chystá i čtyři mladší svěřence včetně Matyáše Nováka, muže se zajímavým životním příběhem. Syn principála Cirku La Putyka v představení souboru dál předvádí své akrobatické umění, však je sedminásobným mistrem republiky na trampolíně. Ale učaroval mu hod oštěpem.
„Potenciál má, ale pořád mu něco je. Což já v jeho věku také tak měla,“ připomíná Špotáková, jak ji zranění v 21 letech trochu předurčilo cestu od víceboje k oštěpu. „Je to zvláštní disciplína, tělo si na něj musí přivyknout, což nějaký rok trvá. Ale jestli vydrží a bude chtít, potenciál něco hodit určitě má. Nevím, jestli letos, ale předvede to,“ věří Špotáková.
Byla by škoda, kdyby svým svěřencům čas od času neukázala něco ze svého umění i ona sama jako nejúspěšnější oštěpařka historie. „Je výhoda, že s nimi v tréninku můžu absolvovat, co chci, a to, co nemám ráda, nemusím. Aspoň se navzájem hecujeme,“ pochvaluje si oštěpařka, jejíž světový rekord z roku 2008 má hodnotu 72,28 m.
Ostatně není vůbec vyloučeno, že i Špotáková si letos zazávodí. Zatím se aspoň v jednom závodě představila každý rok i po oficiálním konci kariéry. A když loni vyrazila s atlety pražské Dukly do Ostravy na mistrovství ČR družstev, všechny soupeřky porazila. „Vedoucí družstva měl radost, že budu závodit, a nakonec z toho byl plný počet bodů,“ připomíná s úsměvem.
Letos by měla o motivaci navíc. „Veteránské světové rekordy se počítají po pěti letech, tak je lepší, když je tam ta pětka čerstvá,“ usmívá se oštěpařka, která na konci června oslaví 45. narozeniny. Rekord v kategorii nad 40 let hodila před pěti lety v Monaku, 63,08 m.
Z oštěpařek nad 45 let má třeba Litevka Indré Jakubaityteová ve statistikách výkon 55,69 m, ale jako oficiální světový rekord je veden výkon 50,47 m Švédky Elisabeth Wallanderové.
„Ale ani to není sranda hodit, vidím to u svých svěřenců,“ líčí Špotáková. „Poznám, jestli se dostanu do nějaké formy, zkusím si to na tréninku… Teď se cítím fyzicky dobře, ale je něco jiného pohazovat si na trávě, než pak vzít tretry a u odhodu zapíchnout nohu, to pak dává tělu jiné rány,“ popisuje.
Ostatně maminka Špotákové Ludmila si pod jejím trenérským dohledem také v minulosti zazávodila mezi veterány. „Ale ona do toho neuměla dát tu plnou energii. Většinou právě amatérky vydrží dlouho do vyššího věku. Přece jen oštěp není úplně rekreační sport,“ usmívá se.
