Článek
Přerovská atletika se může chlubit silným ročníkem 2003. Jonáš Kolomazník nad překážkami běžel semifinále halového mistrovství světa, teď o sobě dala výrazně vědět jeho vrstevnice Michaela Brtníčková, při svém teprve druhém maratonu kariéry.
Nevydala se obvyklejší cestou postupného prodlužování distancí. Před čtyřmi lety vyhrála mezi juniorkami slavné Běchovice, v kategorii do 23 let má na kontě dráhový bronz na 5000 m, ale uhranuly jí mnohem delší vzdálenosti.
„Už když jsem začala běhat, tak jsem s taťkou absolvovala ultraběh na 68 kilometrů,“ vypráví. „A strašně se mi to líbilo. Běželi jsme celý den, zastavovali na benzinkách, na konci už nemůžete, pak přijde zase takové flow a najednou můžete, to mě bavilo,“ vypráví zaníceně.
Však si i na Instagramu zvolila motto: Čím delší, tím lepší. „Vím, že do budoucna budu ultra běžkyně,“ ujišťuje Brtníčková, která reprezentovala Česko loni i na mistrovství světa v horských bězích.
Teď se pod vedením brněnského kouče Vlastimila Lysaka zlepšuje na pro ni kratších distancích. „Jak jsem ještě mladá, spíš chceme, abych běhala půlmaratony a třeba jednou za rok si zkusila maraton,“ nastiňuje plán.
Na půlmaratonu v Pardubicích před třemi týdny si při zisku republikového bronzu posunula osobní rekord o tři minuty na 1:15:32, na maratonu v Praze se zlepšila dokonce téměř o osm minut na 2:42:27.
Při absenci Terezy Hrochové, jež se ve své nabité sezoně soustředí na jiné vrcholy, i Moiry Stewartové, kterou vleklé problémy s nohou zatím nepouštějí na start, vyhrála s náskokem téměř minuty a půl.
Pravda, prostor ke zlepšení Brtníčková měla, na obou tratích debutovala teprve loni. „Teď mám víc natrénováno, ale o startu na Pražském maratonu jsme se rozhodli na poslední chvíli, protože jsem měla problémy s puchýři, pak jsem týden proležela s virózou,“ připouštěla, že příprava měla k ideálu daleko.
Přesto se v rámci českého šampionátu brzy odpoutala od soupeřek. „První půlmaraton byl super, myslela jsem i na negative split,“ přiznávala, že chtěla druhou půlku závodu běžet ještě rychleji než za 1:19:41. „Ale pak jsem byla ráda, že doběhnu, teplo bralo síly,“ přiznávala v horkém nedělním dopoledni.
Teď ji čekají studijní povinnosti. „Budu mít státnice. Do konce dubna jsem potřebovala odevzdat bakalářku, což pro mě bylo trochu stresující, možná se to projevilo i tou virózou,“ přemítala studentka nutriční terapie, kterou poté láká trenérství a management, zřejmě na univerzitě v Olomouci.
