Článek
„Super, povedlo se, co jsem chtěl, a běžel bych klidně dál,“ spokojeně se usmíval 33letý Fuksa, který i po doběhu působil svěžím dojmem. Bude se to hodit, už následující víkend bude startovat na kanoi na Světovém poháru v Szegedu.
Debut pod tři hodiny, to je hodně slušný výsledek…
Je to super. Jsem rád, že jsem si dal tenhle možná ambiciózní cíl a ten jsem splnil. A taky jsem rád, že to nebylo na krev a síla zbyla, když mě za pět dnů čeká Světový pohár.
Žádná krize nepřišla?
Dařilo se mi dobře občerstvovat, do 35. kilometru to bylo v pohodě, pak už jsem chtěl být v cíli. Ale pořád jsem si hlídal tempo a nebláznil, což bylo důležité. Děkuju Káje Sasynové, která nám s Davidem Lu odtáhla dvacet kilometrů, což bylo skvělé.
Vnímal jste větší ohlas od fanoušků a ostatních běžců?
Párkrát jsem „Martine“ slyšel, nevím, jestli to bylo vždycky na mě, když křičeli „Fuksič“, tak asi jo.
Dají se srovnat emoce, které jste prožíval v cíli, s těmi po kanoistických závodech?
Tady jsem si splnil svůj malý cíl, v kanoistice se bavíme o jiných metách. Ale pocitově to bylo super. Dvakrát jsem se dojal. Když jsem viděl na 31. kilometru manželku s dcerou a když jsem pak dobíhal do cíle a lidi řvali, to jsem měl taky na krajíčku. Říkal jsem si, že bych někdy chtěl vidět tolik lidí na kanoistice… Byly to nové emoce a strašně krásné, určitě to nebylo naposledy.
Jak těžké se bude teď zase přeorientovat z běžce na kanoistu?
Budu se snažit co nejrychleji zregenerovat, najíst a dostat domů. V pondělí zpátky do kanoe, když budu moct chodit, a ve středu do Szegedu.
Váš táta s dědou, kteří vás trénují, i reprezentační trenér Pavel Hottmar vám maraton rozmlouvali, bylo těžké odolávat?
Jak se ta zpráva objevila v médiích, strhla se lavina nedoporučení, abych běžel. Trochu mě to mrzelo a nálada šla dolů, byl jsem na pochybách, jestli běžet. Ale bavil jsem se s fyzioterapeutkou i dalšími lidmi, kteří říkali, že pokud mě to udělá šťastným, tak to pomůže hlavě. Třeba budu za pár dnů litovat, ale teď jsem fakt rád.
