Článek
„Minulý týden jsem poklusem běžela 11,29 do silného protivětru, tak jsem tady myslela na výrazně lepší čas,“ vyprávěla. Jenže zatímco před týdnem v Ostravě panovalo typické letní počasí, na severu Čech se i Maňasová při rozhovoru choulila v teplé dece.
„Foukalo, pršelo, ještě jsme měly pětihodinovou pauzu mezi rozběhem a finále. Podmínky sprintům úplně nepřály,“ pokrčila rameny. A v chladu ožily i obavy o zadní stehenní sval, který ji připravil o část sezony včetně Zlaté tretry či evropského šampionátu družstev v Madridu.
Právě v Ostravě se zlehka ozval. „Bála jsem se tu o něj, hodně jsem se bála,“ přikyvovala jednadvacetiletá svěřenkyně trenéra Iva Pištěka. „V rozběhu jsem se ho lehce ucítila, ale ve finále se uklidnil a doběhla jsem zdravá i v tomhle počasí,“ hlásila s viditelnou úlevou.
Při závodě měla na nohou modré štulpny. Kvůli chladu i jako módní doplněk. Však Maňasová si před závody na péči o svůj zevnějšek dává záležet. „To bylo tak padesát na padesát. Máme novou kolekci a ty modré návleky mi ladily k dresu. A ještě jsem měla lýtka v teple,“ usmívala se.
Věděla, že musí zabrat, postavení ve světovém rankingu jí před šampionátem stoprocentní jistotu nominace na mistrovství světa v Tokiu nedávalo. „Jak jsem neběžela na Zlaté tretře, kde bych se vytáhla k nějakému dobrému času a bodům, jsem trochu na chvostu, tak jsem za solidní čas ráda. Ale já jsem náročná, mně 11,20 nestačí,“ smála se.
Teď už může cestu do Japonska vyhlížet prakticky s jistotou. A těšit se nejen na atmosféru na Národním stadionu, kde se představí jako první česká sprinterka na stovce po dvanácti letech od Kateřiny Čechové.
„Mám ráda anime, líbí se mi i Asie jako taková. Nikdy jsem tam nebyla, zatím jsem cestovala za závody jen po Evropě, tak se těším i na jinou kulturu. Ale hlavně tam samozřejmě pojedu podat kvalitní výkon,“ ujistila sprinterka, která už se vloni na dvě setiny přiblížila českému rekordu Jarmily Kratochvílové 11,09 s a letos se stala mistryní Evropy do 23 let.
