Článek
Co vás u televize mrzelo nejvíc? Nula medailí, málo finálových umístění či spíš výkony, které až příliš často zaostávaly za osobními i za sezonními maximy?
Všechno z toho, co jste vyjmenoval. Pokud je atletika jako královna sportu bez medaile, fanouška to mrzí. Ale stejně tak, že mladší atleti, kteří tam často jedou na zkušenou, si nedělali osobní rekordy nebo se jim neblížili, protože kde jinde by se jim to mělo povést než na akcích takového typu, když se od nich nic nečeká a můžou závodit s čistou hlavou? Chápu, že většina z nich nezažila atmosféru takových závodů, dvacet tisíc diváků na stadionu, což je úplně jiné než na domácích soutěžích, ale čekala jsem víc.
Na Facebooku se rozjela diskuze u příspěvku vaší kamarádky a světové šampionky na osmistovce Ludmily Formanové, kde jste zmiňovala, že „v dnešní době bohužel o úspěchu nehovoří jen výsledky na dráze, ale také počet sledujících na sociálních sítích“. Skutečně myslíte, že sebeprezentace je může odvádět od tréninku?
Toho rozptýlení je teď moc. My měli štěstí, že za nás neexistoval Facebook ani Instagram, maximálně diskuze pod články. Tolik informací se k nám nedostalo, pokud jsme si diskuzi neotevřeli. Dnes je vše propojené, valí se na vás spousta věcí pozitivních i negativních, psychický tlak je větší než za nás. Sportovci se snaží být více na sítích a zviditelnit se a někdy to může být na úkor výkonu. Když vidím, jak natáčejí záběry z posilovny, tak to může odvádět od tréninku, když se soustředíte na nastavení telefonu místo na výkon.
Na druhou stranu atletika nepatří mezi nejbohatší sporty a když má atlet možnost si nějakou spoluprací přes sociální sítě přivydělat, asi to lze pochopit.
Já to nezatracuju a chápu. Když jsem měla sponzory, měli jsme smlouvu na papíře, že budu mít logo na dresu, zajdu na pár akcí se prezentovat, bylo to jednodušší. Sama nevím, jak by to vypadalo dnes, i když myslím, že bych se na sítích předvádět nedokázala. (úsměv)
Je zřejmé, že svět mladých nejen atletů prošel proměnou. Dlouhodobě se angažujete v Olympijském víceboji, v němž sportují děti, tak vidíte, že k moderním technologiím tíhnou odmala…
Je to tak, mobily, tablety a počítače jsou každodenní součástí jejich života. Ale když jezdím po školách, přijde mi, že čím dál častěji si to začínají uvědomovat školy a snad i rodiče, že není ideální trávit na mobilech tolik času. Děti mívají vypnutá data a používají mobily jen na volání nebo přes Wi-Fi při školní výuce.
Když se vrátím k hodnocení Ludmily Formanové, ta zmiňovala, jak se jí nelíbí, když sportovec řekne, že si jde závod užít. Také vám vadí takové nastavení?
Když to slyším, jsem na to alergická. Chápu, že sportovec nejde do závodu s tím, že se bude trápit, ale když máte předvést maximální výkon, je tam stres, tlak. To není nic, co byste si užívali. V naší generaci to vzbuzuje pocit, že jdete zamávat do kamery. Při výkonu na hraně možností koukáte jen před sebe a nemyslíte na to, že si to užíváte.
Oštěpařská světová rekordmanka a nyní svazová místopředsedkyně Barbora Špotáková zmiňovala, že každý, kdo se nominuje na velkou akci, je výjimečný a nezaslouží si „odpornou kritiku“. Souhlasíte s ní?
Když už se někdo dostane na vrcholnou akci, určitě v něm něco je. Ale musí počítat, že přijde i kritika, jako v běžné práci, když se vám něco nepovede. Ani kolem sportovců nemůžeme chodit po špičkách a říkat: Hlavně, že jste si to užili. Ta kritika může přijít od lidí, od trenéra, může s ní přijít i závodník směrem k trenérovi, aby se rozjela nějaká konstruktivní debata, co oba posune. Ale ta kritika obecně samozřejmě nemá být nějaká destruktivní.
Zarazil vás i velký počet zraněných českých atletů během letošní sezony a v Birminghamu?
To, že mají problémy Tomáš Staněk nebo Jakub Vadlejch, se s ohledem na jejich věk dá předpokládat. Ale zaráží mě, kolik mladých mělo i vážnější zranění. Když jsem závodila, nepamatuju, že by tolik mladých mělo natržené svaly. Myslím, že může docházet k přetěžování, je teď mnohem víc vrcholných akcí pro mládež, kde když chce trenér uspět, musí někdy závodníkovi naložit. Nepřijde mi dobře nastavený systém hodnocení trenérů za výsledky. Když trénují mládežníky a vědí, že pak třeba odejdou k jinému trenérovi do Prahy, někdy se z nich snaží vyždímat co nejvíc a dochází ke zraněním.
Čeští dorostenci a junioři jsou nyní extrémně úspěšní. Stojí za tím podle vás vzestup kvality české mládeže, nebo za tím může být právě i snaha dostat je na co nejvyšší úroveň už v mladém věku?
Čas ukáže. U mladých hodně rozhoduje biologický věk. Někdo ho má v osmnácti na šestnáct, někdo na dvacet, což je na nich pak i vidět, když jsou akcelerovaní ve vývoji. Když máme tolik úspěšných mladých atletů, věřím, že jich pár uspěje i mezi dospělými. Kdyby se to nepovedlo, je v tom systému opravdu něco špatně. Řada těch současných úspěšných atletů se prosazovala už v mládí, tak je předpoklad, že při správném vedení třeba za šest let se prosadí aspoň někteří současní junioři.
Také jste ještě jako výškařka získala juniorskou evropskou medaili. Co je klíčové pro náročný přechod mezi dospělé závodníky?
Vydržet a nevzdávat se, pokud je cesta, kterou zvolíte, správná. Současná generace má výhodu, že existují i akce do 23 let, což je velmi rozumné a pomáhá to udržet u atletiky generaci, která přichází mezi dospělé.
Jakým limitem pro českou atletiku je infrastruktura? Například v Brně, s nímž jste spojila většinu života, stále nestojí atletická hala…
Určitě se dá prosadit i v současných podmínkách, ale vidím, že stav infrastruktury není ideální. Je ostudné, aby druhé největší české město nemělo halu, tady se to řeší už pomalu jako hala pro Martinu Sáblíkovou. Když jsem skákala, plánovala se stavba haly s tím, že si tam ještě zazávodím, a už je to třicet let… Je to úsměvné i hrozně smutné. Na druhou stranu, mladí už mají dnes hodně kvalitní podmínky, několikrát ročně létají do tepla, i to lékařské zabezpečení se posunulo. Až je složité se v dospělých posouvat jinak než tréninkem, když už vše kolem funguje na sto procent. Ale určitě by pomohlo celému sportu víc, klidně i menších areálů, kde si můžou děti i dospělí zaběhat, zaskákat, a když vzniknou i haly nebo aspoň atletické tunely, do budoucna se to i na výsledcích projeví.
