Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Před dlouhou cestou na východ si předsevzal, že by chtěl přehodit své letošní maximum. Laťka neležela na jeho poměry příliš vysoko, v podařenějším ze svých dvou startů poslal oštěp na 82,33 m.
První cíl splněn, už v kvalifikaci se posunul téměř o dva metry. Možnost třetího pokusu 35letý Vadlejch ani nevyužil a spokojeně odcházel do útrob stadionu.
„Na posledním mistrovství světa jsem v kvalifikaci hodil 83 a půl metru, takže tohle je dobrý začátek,“ mohl se pochválit. Před dvěma lety v Budapešti pak ve finále přidal tři metry a podruhé za sebou získal světový bronz. Ale to byl mezi kvalifikací a finále den pauzy, v Tokiu oštěpaři tenhle benefit nemají.
„Jak tak rychle zregenerovat? Jestli na to máte nějaký fígl, tak mi ho řekněte,“ s úsměvem vyzýval novináře. „Co nejdřív se ponořím do ledového bazénku, když ho tu najdu a zkusím usnout, i když se mi tu moc dobře nespí,“ plánoval.
„Ale v kvalifikaci jsem se od rozcvičení cítil opravdu skvěle. Možná i proto, že jsem se na ten závod více připravil, když ta sezona byla taková nijaká,“ přemýšlel Vadlejch, jenž se po odchodu ze skupiny Jana Železného připravuje pod vedením Miroslava Guzdeka.
Ve druhé sérii se Jakub Vadlejch výrazně zlepšil. Hodil 84 metrů a 11 centimetrů.
Od posledního závodu na Slovensku měl skoro sedmitýdenní pauzu, dal přednost tréninku, aby dohnal manko způsobené zraněním kolene.
„Být zdravý je relativní pojem, zvlášť u nás oštěpařů. Ale myslím, že jsem připraven nejlépe, jak v tuhle chvíli můžu být. Patelární vaz, který jsem si natrhl, je pro mě v celém pohybovém řetězci hodně důležitý a dlouho trvalo, než jsem odstranil tu pichlavou bolest,“ vysvětloval.
V kvalifikaci ukázal, že se s ním opět musí počítat. „Mezi favority řadím určitě Webera, možná Čopru, Brazilce da Silvu a Nadíma,“ odhadoval v době, kdy druhá skupina s da Silvou a šampionem z Paříže Nadímem ještě nezačala. Pákistánec si zajistil finále až třetím hodem, Brazilec ani nepostoupil, naopak Anderson Peters se blýskl výkonem 89,53 m.
Sebe mezi favority Vadlejch nejmenoval. Ostatně sám se mezi ně neřadil ani před čtyřmi lety, kdy se Národní stadion označoval jako Olympijský. „Už když jsme jeli dneska ke stadionu, kluci se mě ptali, jaké mám emoce. Pro mě je to fakt jeden z nejhezčích stadionů,“ ujišťoval.
„Tehdy jsem na medaili vůbec nemyslel a pak jsem pátým hodem dostal na stříbrnou pozici. I tím průběhem to byl jeden z mých největších závodů. Hlavně ten nejsladší,“ vybavil si, jak se na stupních vítězů potkal i s bronzovým kamarádem Vítězslavem Veselým.
Letos kvůli dvěma závodům ve dvou dnech nečeká superkvalitní výkony jako třeba loni na olympiádě. „Před šesti lety v Dauhá také druhý den házeli všichni extrémně špatně, čtvrté místo bylo za 82 a půl metru. Důležité bude si zase zlepšit sezónní maximum, jinak není šance,“ ví.
Zatímco ve středečním večeru panovalo v Tokiu opět velké horko, což Vadlejchovi sedí, na čtvrtek avizuje předpověď prudký pokles teplot, vydatný déšť i bouřky. „Já se na předpovědi úplně nedívám. Ale jestli se počasí takhle změní, určitě to taky může hrát roli. A když bude bouřit, tak zrovna my asi nějaké blesčíky pochytáme,“ usmál se.
